Valašská rebelie roku 1775
Doba pobělohorská je v českých zemích velmi případně nazývána podle stjejnojmennéjo románu Aloise Jiráska jako Temno. V Čechách i na Moravě docházelo od poloviny ještě za Třicetileté války a stejně tak i téměř dalších 150 let po jejím skončení k čeným povstáním a rebeliím proti vrchnosi. V Čechách jsou nejznámnější povstání Chodů v čele s Janem Sladkým -Kozinou, nebo velké povstnání sedláků z roku 1775, které skončilo jeho porážkou u Chlumce nad Cidlinou.
Pozadu nezústala nakonec ani Morava. Tam došlo k velké rebelii na Valašsku v roce 1777. Situace se na hornatém valašském území vyhrocovala už v průběhu Třicetileté války zejména v otázce vyznání křestanské víry. Zatímco místní katolíci podporovali Habsburky, naopak valašští evangelíci podporovali sedmihradská, dánská a švédská vojska. Po skončení Třicetileté války mělo být i Valašsko rekatolizováno. Valašské obyvatelstvo to mělo blízko na Slovensko /tehdy ovšem takzvané Horní Uhry/, kde bylo evangelické náboženství/především luteránství a kalvínství/ povoleno. Valaši v této oblasti proto nacházeli náboženský azyl a z Horních Uher také přicházeli ozbrojení slovenští, uherští i sedmihradští rebelové, později pak i tajní kazatelé a pašeráci nekatolických knih. Z hlediska vládnoucí katolické církve šlo o větší zločin, než jakým bylo tehdy rozšířené lupičství, žhářství, nebo pašování dobytka.
Na jaře roku 1777 se tři katoličtí misionáři pokusili o své újmě zjistit, nakolik je jediné povolené vyznání v kraji zakořeněno. Nepochybně věděli o probíhajícím jednání u vídenského dvora, zda je možno povolit i nekatolická vyznání. Mísním Valachům misionáři namluvili, že výsledek jednání bude záviset na počtu osob, které se k nekatolickým vyznáním přihlásí. Výsledek překvapil i samotného původce plánu.
Jenom oficiálně bylo odpadlíků od katolické církve shledáno více než patnáct tisíc.
Další odmítli účast na katolických bohoslužbách a vstoupili do robotní stávky poté, co se dozvěděli, že jsou obětí provokace. Počátkem června roku 1777 zahynuly čtyři osoby při srážce s ozbrojenou vojenskou asistencí v Růždce. Další byli raněni, vězněni, nebo vypovězeni z Valašska až na turecké hranice. Období perzekucí ukončila až smrt císařovny Marie Terezie v listopadu roku 1780. Po ní na rakouský trůn nasoupil její syn císař Josef II./vládl 1780-1790/, známý svou tolerancí k vyznávání křestanské víry.
Luboš Hora-Kladno