Koncem loňského roku koronavirová krize zase nabyla na síle. Moje zaměstnání peera v PN Bohnice i některé další aktivity byly dočasně přerušeny. Zůstalo mi jen psaní článků, nejen na náš web www.lidemezilidmi.cz, ale i do klasických listů, především Kladenského deníku. Ale v době pandemie se ani to neobešlo bez problémů. V minulosti jsem udělal větší množství rozhovorů s bývalými výtečnými kladenskými sportovci, především hokejisty a to při příležitosti jejich kulatých životních jubileí. A zrovna v době koronavirové pandemie slavil sedmdesátiny šestinásobný mistr republiky, vítěz Poháru mistrů evropských zemí v ledním hokeji, bývalý vynikající kladenský obránce Otakar Vejvoda. Což o to, vyhledat ho a požádat o rozhovor by pro mě nebyl problém.
Vím přesně, kde na Kladně bydlí a v minulosti jsem s ním dělal rozhovor už dvakrát. Ted ale v době pandemie jsem ho kvůli nebezpečí nákazy osobně navštívit nechtěl. Protože by bylo jistě škoda bývalého skvělého hokejistu nepřipomenout, vyřešil jsem to po svém. Domluvil jsem se se sportovním redaktorem Kladenského deníku, že o Vejvodovi článek napíšu, i když rozhovor to tentokrát nebude. A pak jsem do deníku dodal článek, ve kterém jsem stručně shrnul celou Vejvodovu hokejovou kariéru, jak hráčskou, tak trenérskou. A vzhledem k tomu, že tento muž ve vrcholovém hokeji jako hráč působil v týmech Poldi Kladna, Dukly Jihlava a pražské Sparty bezmála 20 let a řadu dalších let jako trenér bylo skutečně o čem psát.
Při této příležitosti jsem si také vzpomněl na všechny mé rozhovory s hokejisty otištěné v klasických listech a uvědomil si jedno. Vždyť já za těch asi 20 let novinářské práce dělal rozhovory s téměř dvaceti hokejovými mistry republiky v ledním hokeji, z toho s některými i vícekrát. Někteří z nich získávali medaile i na hokejových mistrovstvích světa a třeba u Milana Nového, Františka Pospíšila nebo Františka Kaberleho to byly opakovaně i medaile zlaté. Pro mě samotného znamenaly tyto rozhovory i samotná setkání s někdejšími sportovními hvězdami nezapomenutelné zážitky. Většinu z nich jsem na ledě sledoval ještě jako žák základní školy s téměř zbožnou úctou. Ve druhé polovině 70. let, kdy jsem chodil na druhý stupeň základky byl kladenský hokejový tým celkem 5x mistrem republiky a já tenkrát jako divák nevynechal téměř žádný domácí hokejový zápas Kladna. Pamatuji si i cenu lístku na tehdejší hokejový zápas v nejvyšší soutěži. Bylo to na dnešní dobu téměř neuvěřitelných 5Kč. Tolik přesně stála tenkrát vstupenka na zápasy několikanásobných mistrů republiky. A kolik stojí dnes na v nižší soutěži se trápící kladenské Rytíře, kteří mají být nástupci někdejších mistrovských ocelářů? Nevím to sice přesně, na hokej teď jako divák nechodím, ale že je mnohonásobně vyšší za mnohem méně kvalitní hokej je zcela jasné.
Vraťme se ale do těch zlatých sedmdesátých let, kdy jsem za ,,bůra“ mohl vidět v akci hokejisty, kteří se neztratili ani v konkurenci nejlepších klubových celků světa. Tento fakt přesvědčivě dokazuje vítězství týmu Poldi SONP Kladno v nejprestižnější celoevropské soutěži Poháru mistrů evropských zemí. Došlo k němu v roce 1979. Kladno v pohárově hrané soutěži nejprve vyřadilo mistry z Finska i Švédska a ve finále přehrálo mistra tehdejšího Sovětského svazu Spartak Moskva. Na tom rozhodujícím zápase na Kladně jsem osobně byl a i některé jeho detaily si pamatuji dodnes. A stejně tak v té době kladenští hokejisté vycestovali za velkou louži, kde v Kanadě i USA dokázali sehrát naprosto vyrovnané partie s týmy NHL a některé z nich i porazit. A pamatuji si i celou kladenskou sestavu z té druhé poloviny 70. let. Za Kladno tehdy nastupovali pouze kladenští odchovanci/dnes se to zdá téměř neuvěřitelné/ a sestava se rok od roku měnila skutečně minimálně, nebo spíš téměř vůbec. Proto nebylo těžké si ji dodnes zapamatovat. Tak tedy v brance se střídali Krása s Termerem, později jim ještě zvýšil konkurenci Kolísek. Obrany nastupovaly ve složení Pospíšil, Kaberle,-Vejvoda, Neliba-Vinš, Čermák. Teprve na samém konci 70. let odešel dlouholetý kapitán týmu, legendární obránce a trojnásobný mistr světa František Pospíšil a na ledě se začal objevovat též pozdější mnohonásobný reprezentant i mistr světa z roku 1985 Miloslav Hořava. První útočná lajna nastupovala prakticky po celé zmíněné období ve složení E. Novák-Nový – Bauer, ve druhé se vedle středního útočníka V.Sýkory střídali na křídlech Vysušil, Skrbek, Kopecký, Novotný, nebo Reecziegel. Třetí nastupovala nejčastěji ve složení Křiváček-Muller-Nedvěd. V případě zranění některého z hráčů základu byli připraveni zaskočit obránci Větrovec, nebo Melč, v útoku pak třeba Filip, nebo někdo z proměnlivé výše uvedené druhé lajny. Ve všech případech se jednalo skutečně jen o kladenské odchovance. A všichni tito hráči byli několikanásobnými mistry republiky. A s většinou z nich jsem se mnohem později osobně setkal a dělal rozhovory pro noviny. Ale abych nezůstal jen u té generace nejslavnější ze 70. let.
Kladenský hokejový tým se stal poprvé mistrem republiky už v roce 1959. I s některými hráči z této starší generace jsem měl možnost se jako novinář osobně setkat a hovořit. A protože by bylo škoda si slavné mistry republiky zase po letech nepřipomenout zahajuji na našich webových stránkách serii článků/nikoli vyložený seriál/, kde pod názvem ,,Mé rozhovory s mistry republiky“ budu uvádět své vlastní zážitky ze setkání s hokejovými mistry. Nebudu dopodrobna líčit jejich hokejovou kariéru jako v klasických novinách, ale spíše uvádět to, kdy, kde, za jakých okolností jsem se s mistry republiky setkal a co jsem se při rozhovorech s nimi zajímavého dozvěděl a v některých případech i zažil.
Luboš Hora-Kladno