Jsem ze Znojma, tam jsem se narodila a dlouho žila, ale co tam? Já potřebuji hrad, sněmovnu a senát a tak jsem utekla do Prahy.
Já mám ráda sněmovnu a vzadu Konírnu. Tam jsem viděla spoustu lidí a řekla jsem své. Já jsem pro, oni tam zavřeli prvního náměstka Šišku, náměstka MPSV, ale on si nevšiml, že kolem chudačka na vozíku je spousta novinářů a večer byl ve vězení.
Já za to nemůžu, já se jenom bavím.
A to totéž jsem udělala ve Valdštejnském paláci a v nové sněmovně. Já jsem ještě mluvila a teď už ne, moje nemoc to už neumí. Já jsem byla překvapená, protože můj bývalý manžel tam jenom seděl a vůbec nechápal o čem mluvíme. On nevěděl a já se bavila. Já jsem tam potkala jednoho europoslance, on mluvil o sobě a špatné době a já mu řekla, že mu fakt nerada pouštím žilou, ale invalidé nemají na jídlo a on mě fakt nebolí. Já jsem si mohla ráno vybírat ze spousty zaměstnání. Nebudeme mluvit o kvalitě, ale o množství. Já jsem potřebovala jenom peníze pro invalidy. To je přece, že se vlk nažere a koza zůstane celá.
Monika Henčlová