Slované se usazují v katastru Kladenska a Slánska a region v počátcích vzniku Českého státu
Po keltském kmeni Bojů a germánských Markomanech proniká do našich zemí zhruba od 5. století našeho letopočtu nový, v pořadí poslední etnický prvek – Slované. Ti se pak stávají hlavním obyvatelstvem naší země už natrvalo. Je jistě zajímavé, že oblast Kladensko -slánského regionu trvale osidlují Slované jako jednu z prvních. Důkazem toho je, že nejstarší hmotné doklady příchodu Slovanů představuje keramika tzv. PRAŽSKÉHO TYPU. Její původci k nám přišli z oblastí na severovýchod od současné České republiky. Jen o něco později se k nám dostávají další Slované z Podunají. Od 7.století našeho letopočtu je jedním z typických znaků starého slovanského osídlení stavba opevněných sídel s obrannou i mocenskou funkcí. Jedná se o takzvaná hradiště. Podle nich také nazýváme období od 7. do 12. století dobou hradištní. Ve starším období této doby vymezeném přibližně lety 600-800 našeho letopočtu je pro slovanské osídlení našich zemí charakteristická ještě kmenová roztříštěnost. V následující střední době hradištní /asi800- 950našeho letopočtu/ už ale vzniká v naší zemi první státní útvar a první státní útvar Západních Slovanů vůbec. Jedná se samozřejmě o Velkomoravskou říši. Velká Morava však zaujímala především územní oblasti při středním a dolním toku řeky Moravy a rozšiřovala se spíše východním směrem do oblasti dnešního Slovenska a severozápadního Maďarska.
Moravská knížata se samozřejmě snažila rozšířit své území na západ a severozápad-tedy na území dnešních Čech, ale tato oblast nebyla díky oddělení od centra Velké Moravy hradbou hor a hustých lesů tak příznivá jako nížinaté Podunají. Oblast Čech sice byla s Velkou Moravou spřízněna, ale až na výjimku krátkého období v poslední třetině 9. století si patrně do značné míry uchovávala svou nezávislost. Právě v už zmíněném období konce 9. století byly položeny základy pozdějšího českého státu, třebaže v tomto období nemůže být o českém vyloženě státním útvaru ještě řeč. Na území dnešních Čech sídlila řada tehdy ještě roztříštěných kmenů, jako byli například Lučané v povodí řeky Ohře, Zličané ve středním Polabí, Charváti na východě Čech, Netolici a Důdlebi na jihu a řada dalších. Patrně nejdůležitější postavení mezi těmito kmeny měl kmen Čechů, který dal později název celému státnímu útvaru. Čechové sídlili v oblasti při dolním toku Vltavy v okolí současného hlavního města Prahy, tedy i v oblasti Kladensko-slánského regionu. Pokusy o vytvoření sjednoceného českého státu se poprvé objevují za historicky doloženého prvního českého knížete Bořivoje I. , který vládl na samém konci 9. století našeho letopočtu. Bořivoj I. se svou manželkou Ludmilou /později svatořečenou/ přijal nejen oficiálně křesťanské náboženství , založil pravděpodobně Pražský hrad/typologicky tehdy ovšem hradiště/ i první český křesťanský kostel zasvěcený svatému Klimentu na Levém Hradci,/dnes v sousedství Roztok u Prahy -katastr Praha- západ/, který byl jedním z nejstarších českých hradišť. Skutečnou chloubou kladensko-slánského regionu je však jiné hradiště.
Samozřejmě se jedná o známou BUDEČ – jedno z nejstarších českých , respektive přemyslovských hradišť. se dvěma pásy opevnění, které se skládalo z kamenných zdí a dřevěné konstrukce. Byla zde prokázána nejstarší vrstva osídlení s nálezy hmotné kultury, dále vrstva se zahloubenými příbytky z 9.-10. století a několik vrstev osídlení z konce 10. století a to jak dřevěné stavby, tak sruby na kamenných podezdívkách. V 9. a 10. století bylo na Budči jedno z hlavních knížecích sídel rodu Přemyslovců. Podle latinských i staroslověnských legend se zde vzdělával v místní církevní škole samotný český kníže svatý Václav. Škola zde opravdu patrně byla. Dokazuje to archeologický nález několika kostěných, respektive železných pisátek, jejichž hrotem se psalo na tabulky potažené voskem, kdežto plochým koncem bylo možno písmo opět zahladit. V legendách se též uvádí založení kostelíka svatého Petra Bořivojovým synem, druhým historicky doloženým českým knížetem a strýcem svatého Václava Spytihněvem I. .
Dalším z nejstarších českých hradišť v našem regionu je LIBUŠÍN, nacházející se na strmém ostrohu nad prameny Libušínského a Svatojiřského potoka. Ač podle Kosmovy kroniky je toto hradiště ještě starší než Budeč, svázané s bájnou kněžnou Libuší z Jiráskových Starých pověstí českých, historická skutečnost bude pravděpodobně trochu odlišná. Libušínské hradiště, které se svou polohou poměrně výrazně liší od Budče- jedná se o typ ostrožného hraničního hradiště kmene Čechů s mocným kmenem Lučanů. Archeologický průzkum odhalil tři souběžné valy, chránící hradiště z jediné přístupné západní strany. Na libušínském hradišti byly nalezeny nejstarší výtvarné projevy slovanských obyvatel na českém území. Na opukovém kameni je zobrazen jezdec na koni.
Luboš Hora