- část Prolog
Kdo by neznal knihu Aloise Jiráska ,, Staré pověsti české“, napsanou a poprvé vydanou už na konci předminulého století. Za mých školních let byla tato kniha dokonce povinnou školní četbou a to dokonce si myslím snad už na prvním stupni základní školy. Nevím sice, jestli je povinnou četbou v dnešní době, kdy se klade důraz více na výuku germánských jazyků angličtiny a němčiny a stará a slavná minulost slovanského českého národa je dnes nejen nezajímavá, ale někdy dokonce přehlížená a braná za jakýsi nemoderní přežitek. To je ovšem velmi smutné, tím spíš, že v takovém duchu je vychovávána dnešní mládež, při jejíž výchově se staví materiální hodnoty mnohem výše než nějaké vlastenecké ideály. Vždyt i ty ideály jsou dnes vlastně jen nemoderním přežitkem.
Pak ovšem dochází k tomu, že mladí lidé dávají jasně přednost materielním hodnotám před nějakým vlasteneckým cítěním a z hlediska lepšího finančního ohodnocení odcházejí často pracovat do zahraničí, aniž by si aspon trochu připouštěli, že k zemi ve které se narodili, vyrostli a snad i vystudovali mají nějakou odpovědnost. Osobně to považuji za velmi špatné a je mi úplně jedno,zda jsem někomu po přečtení mého názoru pro smích. Byl jsem zejména zásluhou mé dávno zesnulé babičky vychován ve vlasteneckém duchu. Ten jsem si uchoval po celý život a nevím proč bych měl na stará kolena na svém přesvědčení něco měnit.