Slované a jejich příchod na území naší vlasti

Češi, stejně jako Moravané patří ke slovanským národům. Dnes po uplynutí zhruba půldruhého tisíciletí od příchodu prvních Slovanů na území současné České republiky už slovanský původ tak trochu postrádá smysl. Důvod je prostý. Za ty desítky staletí se původní Slované často mísili s jinými rasami a sotva kdo dnes může říci, že všichni jeho předkové byli ryze slovanského původu. /Z těchto důvodů jsou někdejší teorie o nadřazenosti jedné rasy ´nad druhou naprosto bezpředmětné a nesmyslné./ Slovanský původ, nebo lépe řečeno prapůvod však současným občanům ČR nelze upřít. Určitě ne shodným  jazykem, kterým potomci prastarých Slovanů mluví i dnes. Slovanské národy rozdělujeme do tří základních skupin. Jsou to západní Slované, mezi které vedle Čechů, Slováků a Poláků patří i dnes již téměř zapomenutí Slované polabští a pobaltští/žijící při dolním toku Labe, nebo při březích Baltického moře/. Původní příslušníci jak polabských, tak pobaltských Slovanů byli z převážné většiny vyhubeny germánskými Němci a jejich zbytek splynul s germánským obyvatelstvem.

Druhou skupinou jsou Slované východní. Mezi ty řadíme Rusy, Bělorusy a Ukrajince.

Třetí skupinou pak Slované jižní-obyvatelé někdejší Jugoslávie /především Srbové, Chorvaté, Slovinci i některé další národy z Balkánského poloostrova/ a nesmíme také zapomenout na Bulhary / kteří si dokonce vytvořili možná vůbec první slovanský státní útvar.

Nadále se budeme věnovat pouze Čechům a Moravanům.  Ti na území současné ČR  přišli ze své pravlasti ležící severovýchodně od masívu slovenských Tater, tedy z oblastí, kde se v současné době nacházejí státy jako Ukrajina, Bělorusko a patrně i nejvýchodnější oblasti současného Polska a nejzápadnější místa nynějšího Ruska.

Na území současné České republiky se objevili zcela nenápadně, jaksi potichu.

Nemysleme si však že přišli ze severovýchodu všichni naráz, téměř současně za jeden, dva , nebo několik let. Právě naopak. Jejich příchod na území naší vlasti byl

postupný a trval přibližně půldruhého století, zhruba od roku 400 do roku 550 samozřejmě již našeho letopočtu. Nešlo tedy o masový vpád, ale spíš o vtékání drobných populačních pramínků. Naši prapředkové si s sebou  přinesli prostou, účelnou, nikoli však primitivní výbavu. Podle hřmotných trochu neforemných hrnců tzv. pražského typu, tyto nejstarší Slovany u nás dnes identifikujeme. Přišli a usadili se tu už natrvalo. Vybrali si krásnou zemi. Ale při jejich příchodu mlékem, medem a strdím rozhodně neoplývala , jak je uváděno ústy praotce Čecha při příchodu jeho lidu na Říp. Ve skutečnosti vypadala země v srdci Evropy, kam tehdy Slované přišli a usadili se tu dost neutěšeně. Téměř celá byla pokryta těžko schůdnými hustými lesy/téměř pralesy/.Uvnitř nich se nacházely nevelké mýtiny, kde se zakládaly nejstarší slovanské osady. To byly spíše polosamoty  než skutečné vsi a navíc od sebe dost daleko vzdáleny. Slovanští obyvatelé v nich museli zpočátku doslova bojovat o holé přežití. Chovali sice dobytek, živili se zemědělstvím, ale v tom byly každoroční výnosy díky primitivnímu zemědělskému nářadí i primitivnímu pěstování velmi malé.

I železo již znali a patrně ho uměli i vyrábět, ale železné rudy bylo málo a navíc se nacházela v temnu hlubokých lesů a bylo obtížné ji hledat. Život našich nejstarších prapředků nebyl zrovna nějakým peříčkem. V tehdejším období, které nazýváme ranným středověkem žili jeho obyvatelé v ustavičném strachu i bázni před bohy ,kteří jak   věřili sídlili právě v těch nekonečných lesích, obklopující jejich polosamoty.

Nejstarší Slované byli z náboženského hlediska samozřejmě pohané, neměli ani zdání o jediném všemocném Bohu, ani o skutečném Ježíši Kristu, třebaže ten zemřel na kříži již před více než půlstoletím. Měli více svých vlastních bohů, z nichž nejmocnější byl vládce hromu a blesku Perun, dalšími par třeba Veles, který chránil dobytek, nebo bohyně jara a mládí Vesna, zatímco naopak Morana byla bohyní smrti.

V ty věřili, těch se báli, je si snažili naklonit a jim přinášeli jako dar i oběti.

Luboš Hora-Kladno