Geronimo-2.část
Život Apačů v rezervaci při Krocaní řece byl formálně svobodný, ale vědomí, že zde musí žit z vůle těch, proti nimž skoro celý život bojovali i některá nesvobodná nařízení způsobily, že z rezervace Apači i se svým náčelníkem Geronimem uprchli zpátky na svobodu. Zpátky do divokých hor na americko-mexických hranicích. Jednalo se o pouhých 30 bojovníků s doprovodem jejich žen a dětí. A historie se opakovala. Znovu nájezdy hrstky Apačů na jihozápad Spojených států do Arizony, Texasu, Nového Mexika.
Čísla nejúspěšnějšího z nájezdů hovoří za vše. Apači zabili na 80 bělochů aniž ztratili jediného muže. A tak znovu musí pomoci Šedý vlk-generál Crook. A další jednání Geronima s Šedým vlkem. Jenže s generálem a jeho ustavičným vyjednáváním s Indiány už je ve Spojených státech nespokojenost. Vláda tlačí na Crooka, aby už byl k Apačům nemilosrdný. Šedý vlk raději ze své funkce odstoupí. Nahradí ho nemilosrdný generál Miles. Crookovou rezignací tak skončilo poslední kolo čestně vedeného boje. Miles je docela jiný než Šedý vlk. Jeho heslem je ,,Nejlepší Indián je mrtvý Indián!“ a to hovoří do blízké budoucnosti za vše.
Generál Miles naverbuje do své armády co nejvíce vojáků se zkušenostmi z bojů s Indiány.
Je to asi 5 tisíc mužů. A 5 tisíc po zuby ozbrojených vojáků pak honí,/ bez přehánění/, Geronima s dvaceti apačskými muži, třinácti ženami a šesti dětmi, kteří často živoří hladem, žízní i ustavičným skrýváním před nepřáteli. A nemohou je dostihnout! Nemohou je přemoci!
Apačové v rezervacích s údivem sledují Geronimův heroický boj. Hrozí jejich povstání.
Množství Apačů z rezervací je proto především díky nelítostnému Milesovi odsouzeno k mnohaletému žaláři.
Zatím však nekonečná honička unavila i samotného Geronima a jeho poslední svobodnou družinu Apačů. Však Geronimo už není žádným mladíkem. Už překročil sedmdesátku věku. Díky drsnému životu v drsné přírodě je jeho tělo stále ocelově silné a odolné. Ale přibývající léta se nedají zastavit.
Při novém mírovém jednání si Geronimo u příležitosti svého znovuumístění do rezervace klade jedinou podmínku. Aby to bylo do jeho rodné Arizony.
Krutý Miles mu s neskrývanou radostí odpoví: ,,Sorry, Geronimo, v Arizoně v rezervaci už Apačové skoro nežijí a ani vy se tam nevrátíte.“
Více než sedmdesátiletý stařec Geronimo už nemůže vzdorovat. Je plně v moci Američanů. Střeží ho 5 tisíc amerických vojáků!!! V řetězech musí nastoupit do vlaku, který ho pak odváží napříč celými Spojenými státy z nejzápadnější části USA do nejvýchodnější, konkrétně na Floridu. To všechno po mnoha desítkách let bojů. Smutná deportace skončila ve floridské pevnosti Fort Marionu. Tady byl Geronimo vězněn 8 let. Pak ho převezli do vězení v jiné pevnosti Fort Silu v Oklahomě.
Když tady Geronimo roku 1909 zemřel bylo mu jedenadevadesát let. Za sebou měl nejen mnohaleté vězení ale celá desetiletí heroických bojů proti těm, kteří mu kdysi zavraždili milovanou ženu i všechny jeho potomky. Také však proti těm,kteří mu sprostě a bezostyšně uloupili jeho rodnou vlast tam daleko na samém jihozápadě Spojených států. Zemřel daleko, daleko od ní. Ale zemřel hrdý a nezlomený bílými muži ani vládou mocichtivých Spojených států amerických. Poslední z velkých indiánských náčelníků…
Luboš Hora-Kladno