Krušné hory v zimě 1126. Zima je toho roku zpočátku neobyčejně krutá a mrazivá. V únoru však nečekaně přichází prudká obleva. V tomto nepříznivém a pro válčení naprosto nevyhovujícím čase postupují ze sousedního Saska přes krušnohorské hřebeny němečtí bojovníci v čele se samotným římským králem Lotharem. V německém vojsku je i jistý Ota, řečený Černý, z moravské větve Přemyslovců, bratranec českého knížete Soběslava I.
Právě on je hlavní příčinou nezvyklého zimního tažení Němců do Čech. Ota touží stát se sám českým knížetem. Proto také před časem prchl do Německa a se žádostí o pomoc se obrátil na samotného krále Lothara. A Lothar v tom vidí skvělou příležitost i záminku.
Je třeba těm vzpurným Čechům ukázat, že jsou to právě Němci kdo mají právo rozhodovat o českém knížeti.
Přechod horského terénu pozvolna nabývá na dramatičnosti. Ozbrojenci se boří do závějí, zdržují je rozvodněné potoky, jen s největšími obtížemi překonávají Čechy připravené záseky/záměrně poražené stromy znemožňující průchod po horských cestách/ . Část bojovníků se proto pod Otovým vedením vydává mimo známé stezky, aby záseky obešla.
Moravský Přemyslovec však tuto oblast dobře nezná a jeho oddíly brzy zabloudí.
Když jeho Němci začnou sestupovat do průsmyku, ocitnou se v pasti z níž není úniku.
Jejich strastiplnou pout totiž sledovali čeští špehové , kteří přesně zpravovali českého knížete Soběslava o tom, co se na pomezí děje.
Soběslav I. je knížetem maximálně schopným. Už dlouho neměly Čechy takového.
Jakmile se ukázalo, že spory s římským králem neodvratně přerůstají ve válku a Němci se chystají k tažení do Čech, shromáždil Soběslav vojenskou hotovost a soustředil ji na příhodném místě v Podkrušnohoří. Na trase předpokládaného postupu nepřítele nechal vybudovat záseky. Ted stačí jen sledovat pohyb Němců a čekat až se ocitnou na nejpříhodnějším místě k bitvě. Samotný Soběslav s hlavní částí svého vojska se opevní u hradiště Chlumec/nedaleko dnešních Teplic/. Je zkušeným vojákem a maximálně schopným vojevůdcem.
V polovině února začíná samotná bitva. Čeští bojovníci jsou sice méně početní, ale zato odpočatí a dychtiví boje. Němci naopak náročným pochodem přes hory unaveni až k smrti. U Chlumce dochází k první fázi bitvy. A ta je rozhodující. Hlavní část unaveného německého vojska je v poměrně krátkém čase doslova vybita Čechy, kteří zaútočili chytře a nečekaně ze zálohy. Mezi padlými je i Ota Černý. Českým knížetem se už nikdy nestane. Římský král Lothar se se zbylými bojovníky narychlo opevnil na nedalekém návrší. I jeho situace je však už bezvýchodná. Nezbývá mu nic jiného, než poníženě prosit českého knížete o milost. Snad to ani sám nečeká, ale český kníže jeho prosbu vyslyší. Soběslav je totiž nejen schopný voják, ale i politik. Jedno je mu jasné. Lothara by snadno porazil, ale následovaly by další vpády mnohem početnějších Němců do Čech.
Výhodnější proto je propustit Lothara z bezvýchodné situace. Nebude to ale zadarmo.
Lothar se musí zavázat, že napříště už nebude nijak zasahovat do záležitostí ryze českých.
Aby zachránil holý život, rád to udělá. A Čechové si pro příští léta budou opravdu o svých záležitostech rozhodovat sami. Takový je konečný výsledek dnes žel nepříliš známé bitvy u Chlumce z února roku 1126. Na počest slavného vítězství nechal kníže Soběslav I. na vrcholu památného Řípu postavit rotundu svatého Jiří, která se po četných úpravách dochovala ve velmi působivém stavu dodnes.
Luboš Hora-Kladno