Slaný v době husitské revoluce
Konec 14. a začátek 15. století je pro České království obdobím počínající všeobecné krize, která nakonec nutně musela vyústit v husitskou revoluci. Současně se smrtí císaře a krále Karla IV. nastává období takzvaného papežského schizmatu/dvojpapežství a v jednu chvíli i trojpapežství/. Přes všechnu podporu, kterou Karel IV. poskytoval ekonomické situaci království, začíná bezprostředně po jeho smrti ekonomika našich zemí stále více stagnovat. Způsobila to jednak devalvace měny a jednak relativní přelidnění Čech, když velké procento obyvatel tvořili Němci. To vedlo k celkovému snižování životní úrovně i sociální labilitě celé společnosti. Z hlubokých třídních rozporů vystoupil do popředí jako hlavní krizový faktor boj šlechty s nadměrně zbohatlou církví o moc a nové rozdělení majetku v zemi. Velmi účinným ideologickým faktorem se stává zesvětštění církve a nedůstojný život jejích představitelů. Proticírkevní odpor sílí i mezi venkovskou a městskou chudinou a vyúsťuje až v myšlenky požadující úplnou změnu soudobé společnosti.
Rozmach husitského revolučního hnutí můžeme dobře sledovat i na osudech samotného města Slaného.
Již na podzim 1419, nebo nejpozději na jaře 1420 byli ze Slaného vyhnáni ostrovští benediktini, jejichž majetku se zmocnilo město. Duchovní správy se ve Slaném zmocnili kněží podávající svátost oltářní pod obojí způsobou. Zároveň nastal velký příliv venkovského obyvatelstva do města, které se podle blouznivých předpovědí mělo stát jedním z pěti vyvolených měst určených k záchraně a spasení při brzkém konci světa. Většina zejména chudých obyvatel Slaného však na jaře 1420 z města odešla na pomoc Praze, která byla ohrožena I.křížovou výpravou. Ve městě zůstali především zbohatlí měšťané, kteří otevřeli brány Slaného křižáckému vojsku.
Vláda zbohatlých měšťanů však netrvala ve Slaném dlouho. Již v březnu 1421 otevřeli Slánští brány města vojsku Pražanů a patřili pak po 4 roky k pražskému městskému svazu, který tvořili především umírněnější kališníci.
Na jaře roku 1425 se však město stalo tragickou obětí vnitřních sporů v husitském hnutí, když po úmorném boji bylo dobyto vojskem radikálních Táboritů, vedených hejtmanem Janem Roháčem z Dubé. Město bylo vypleněno a zpustošeno a někteří nepřátelé radikálů upáleni.
V dalších letech tvořil Slaný spolu se sousedními městy Louny a Žatcem radikální táborsko-sirotčí křídlo husitské revoluce a slánské oddíly se podílely například i na slavném vítězství husitů nad třetí křížovou výpravou v bitvě u Ústí nad Labem v roce 1426.
Stejně tak bojovali Slánští na straně táborsko-sirotčích polních vojsk v osudné bitvě u Lipan v květnu 1434. Po lipanské porážce vytrvalo město Slaný ještě dva roky v odporu proti císaři Zikmundovi, ale nakonec se i ono na jednání v roce 1436 v Jihlavě podrobilo.
Luboš Hora-Kladno