Slaný po Třicetileté válce až do konce 18. století
Po skončení Třicetileté války /1648/ vstoupilo Slaný do druhé poloviny 17. století jako město poddanské. Jeho majitelem byl nejstarší syn nechvalně proslulého Jaroslava Bořity z Martinic -Jiří Adam Bořita z Martinic. Ten udělal první kroky k hospodářskému povznesení města. Na jeho žádost císař Ferdinand III. udělil Slanému v listopadu 1650 nové tržní privilegium, ve kterém městu přidal ještě jeden výroční trh. Jiřím Adam Bořita z Martinic hned od samého počátku roku 1651 společně se svými mladšími bratry vydal městu potvrzovací privilegium na dřívější hospodářské výsady. Tento poměrně schopný šlechtic však hned na konci téhož roku zemřel. Město poté převzal jeho mladší bratr Bernard Ignác Bořita z Martinic. Za něj se Slaný hospodářsky i kulturně ještě více povznesl, přestože v roce 1663 přestal být krajským městem a sídlo kraje bylo přeneseno do sousedních Loun. Významným mezníkem byl v hospodářském životě města však už v roce 1656 zákon, díky němuž mohli slánští měšťané tehdy velmi náročnou robotu nahradit peněžním platem. Někdy v této době byly také pravděpodobně postupně obnoveny řemeslnické cechy. Bernard Ignác dbal/žel v přísně katolickém duchu/ i o povznesení duchovního a kulturního života města. Do města povolal dva duchovní řády a to Meditativní františkány /r. 1655/ a školský řád piaristů /r. 1658/. Slánská kolej /dostavěná v roce 1666/ byla pátou piaristickou kolejí v českých zemích. Přispěla ke zvýšení vzdělanosti/byt v přísně katolickém duchu/ nejen ve Slaném a na martinických panstvích, ale i v řadě dalších českých regionů odkud do Slaného přicházeli žáci. Centrem duchovního života města byl v této době děkanský chrám svatého Gotharda, který se ve velmi dobrém stavu zachoval dodnes a je vedle Velvarské městské brány nejvýznamnější architektonickou památkou současného Slaného.
Počátek 18. století přinesl pro Slánsko významnou změnu v územním uspořádání.
Slánský kraj byl sloučen se sousedním Rakovnickem v kraj Rakovnický. Slaný se však v průběhu 18. století opět stal důležitým regionálním centrem obchodu a řemesel a znovu nabyl výrazný řemeslnicko-obchodnický charakter. Následující tereziánské a josefínské reformy opět významně zasáhly do dalšího života Slaného. Ve druhé polovině 18. století navíc vymřel rod Martiniců po meči a pro město se naskytla možnost nového řešení jeho právního postavení. Výsledkem komisionálního jednání byla smlouva s dědičkou smečenského a slánského panství hraběnkou Marií Annou Clam-Martinicovou , která byla uzavřena v září roku 1794. Podle této smlouvy přestal být Slaný městem poddanským a stal se tzv. městem ochranným. Město přešlo v ochranu stávající vrchnosti. Mnohem důležitější v souvislosti s josefínskými reformami bylo zejména pro prosté obyvatele Slaného, že byli osvobozeni z pout dědičného poddanství a byli považováni za svobodné občany, které vrchnost měla pouze ochraňovat. Slaný jako město muselo odvádět vrchnosti ročně 150 zlatých jako ,,peníze ochranné“ , stejně jako pozemkovou dan a reálné platy. Smlouva byla schválena zemským guberniem a vstoupila v platnost od 1.1 1796.
Luboš Hora-Kladno