Středočeské město Slaný, ležící v bývalém kladenském okrese , není pro milovníky turistiky přitažlivé jen svými historicko-architektonickými památkami, jako jsou gotický chrám svatého Gotharda, Velvarská brána jako pozůstatek středověkého opevnění města, bývalý klášter františkánů neb bývalá kolej piaristů,tzv Božím hrobem, ale i svojí dominantou města krajinného rázu. Je jím , na jeho výchhodním okraji , zhruba 330 metrů vysoký třetihorní vyvřelý masiv , zvaný Slánská hora. Na západě se sklání příkře k městu , na východě pozvolna přechází do okolního terénu.
Slánská hora je pozůstatkem sopečné činnosti související s horotvornými procesy období třetihor . Horniny , které ji tvoří , se dostávaly na místo v několika časových fázích. Prvním stadiem vývoje sopky byl nasypaný věnec nesouvislých sopečných vyvrženin kolem kráteru. Později došlo k výlevu žhavé nefelinitové lávy. Ta vystupujíc na povrch tuhla a ve styku s chladnějšími stěnami kráteru pak došlo k vytvoření charakteristické sloupcovité odlučnosti , která dala vzniknout zajímavým útvarům. Vlivem otřesu hornin po utuhnutí vznikly v kupě Slánské hory četné dutiny. Převažující horninou je zde olivnický nefelit , který patří mezi výlevné horniny skupiny čedičů. Významně jsou zastoupeny i tuhy a tufity.
Poměrně bouřlivá sopečná činnost v tomto místě v dávné minulosti dala mimojiné vzniknout i pramenům slané vody. Právě ty pak vedly nejen k pojmenování hory , ale i města Slaného, které bylo založeno na jejím úpatí. Tyto slané prameny se sice do dnešní doby nezachovaly, ale podle hodnověrných zpráv ze starých kronik zde patrně prýštily na povrch ve značné intenzitě. Někdejší obyvatelé oblasti prý používali jejich vody k solení.
Ve středověku však tuto lokalitu postihlo několik zemětřesení a právě ta způsobila , že některé prameny úplně zmizely a jiné byly značně oslabeny. Definitivně byly místní prameny zničeny na sklonku 19. století, kdy se zde intenzivně těžil čedič.
Slánská hora má ovšem značný význam nejen v geologické historii země, ale i v samotné historii lidstva. Její čedičový masiv totiž patří mezi známá archeologická naleziště. Již v pradávných dobách se někdejší obyvatelé této oblasti rozhodli využít výhodnou polohu hory v okolní úrodné krajině s dostatkem vody a na jejích svazích si zřídili svá sídliště. Jihovýchodní svah byl osídlen v několika vlnách od počátku pozdní doby kamenné /zhruba polovina 4. tisíciletí před naším letopočtem/, přes dobu bronzovou a železnou až do doby slovanské /8. -9. století našeho letopočtu/. Osídlení Slánské hory sice nebylo plynulé , ale i tak s různě dlouhými přestávkami trvalo celkem kolem pěti tisíc let.
V několika vrstvách byly na svazích nalezeny důkazy o přítomnosti několika odlišně starých kultur od ,,kultury nálevkovitých pohárů“, přes ,,kulturu řivnáčskou“, ,,kulturu únětickou“ , ,,kulturu knovízskou“ i mnohem mladší dobu slovanskou až vlastně do středověku, kdy se na svazích Slánské hory rozkládaly vinice.
Ještě ve druhé polovině 19. století měla hora svůj nezanedbaelný význam v tom, že v její těsé blízkosti fungoval uhelný důl ,,Carolli“ . V roce 1984 byla společnými silami několika slánských organizací vybudována v lokalitě Slánské hory naučná stezka, která začíná již na jižním úpatí a pokračuje vzhůru až na vrchol. Návštěvníky upoutá sloupcovitá odlučnost vulkanické horniny, puklinové jeskyně a na vrcholu pak nádherný pohled na město Slaný. Naučná stezka má celkem sedm zastavení s informačními tabulemi, na kterých jsou zajímavé informace o geologii, historii i dalších zajímavostech Slánské hory.
Luboš Hora-Kladno