9 – Havlíček po porážce Pražského povstání v roce 1848
Pražské povstání v červnu roku 1848 skončilo jeho porážkou. Část statečných obránců barikád
padla především díky bombardování z děl dělostřelců nechvalně proslulého generála Windischratze. Havlíček ho prožil i se svou nedávno založenou rodinou v Karlových lázních, kde byla redakce Národních novin. Jejich vydávání začalo hned po ukončení bojů.
I když Havlíček nebyl vyloženým příznivcem povstání, byl již začátkem července zatčen za svůj článek v Národních novinách o drsném úředním zásahu proti národním gardám , které z venkova táhly na pomoc proti povstalcům. Přitom v den zatčení byl naopak zvolen za poslance říšského sněmu a také proto po několika dnech byl z vězení propuštěn.
Karel Havlíček očekával, že se říšský sněm postaví za federativní uspořádání Rakouska a vypracuje ústavu, která zaručí národní rovnoprávnost i občanské svobody. Stále ještě věřil ve svůj austroslavismus, který ani v revolučních událostech nepřestal obhajovat.
Porážka osamoceného pražského povstání znamenala zlom v celé středoevropské revoluci i začátek poklesu revoluční vlny . Následujícího roku 1849 skončil porážkou i revoluční boj Maďarů, kteří rovněž žili pod nadvládou Rakouska. Havlíček bezprostředně po porážce revoluce v Praze zatím stále hájí zájmy české liberální pravice.
V říjnu 1848 vypukla další vlna povstání i v samotném centru rakouské říše ve Vídni. Sám Havlíček ho ve svých článcích odsoudil , když věřil v politiku austroslavismu a důvěřoval slibům oficiální rakouské vlády.
Novému ministerstvu knížete Schwarzenberga, které nastoupilo do čela Rakouska v listopadu 1848 však od počátku Havlíček nedůvěřoval. Vystoupil proti němu už v prosinci téhož roku a označil ho za ,,centralisticko-byrokraticko-aristokratickou“ nestvůru. K osobě Schwarzenberga se váže i sloka jeho vlastenecké písničky:
Zle matičko, zle
Schwarzenberci zde.
Jeden drží karabáč,
druhý říká otčenáš.
Zle matičko, zle
Poznámka: Bratr ministra Schwarzenberga byl v té době olomouckým biskupem.
V polovině prosince se také Havlíček sám vzdává svého poslaneckého mandátu v říšském sněmu.
Od Nového roku 1949 se znovu ujímá vedení redakce Národních novin.
Napříště už bude vždy jen v opozici.