7 – Havlíček tvůrcem českého politického novinářství
Od svého druhého příchodu do Prahy v roce 1845 přispívá Havlíček svými články do různých časopisů, zpočátku hlavně do ,,České včely“. Současně však hledá trvalé zaměstnání, které by mu zaručilo pravidelný stálý příjem , aby se mohl oženit. Toužil založit vlastní literární časopis, ale to se mu nepodařilo. Znovu pomůže P.J. Šafařík, který ho v minulosti doporučil jako vychovatele do Ruska. Díky němu se seznamuje s další velkou osobností českého národního obrození Františkem Palackým. Palacký doporučuje Havlíčka za redaktora politicky zaměřených ,,Pražských novin“, jejichž literární přílohou je právě ,,Česká včela“. Díky tomuto doporučení se od Nového roku 1846 stává K. H. Borovský stálým redaktorem obou listů.
,,Pražské noviny“ byly politickým vládním listem, který do té doby převážně propagoval názory kancléře Metternicha. Havlíček se během krátkého období stal skvělým politickým zpravodajem. Pokud by jím zůstal, měl budoucnost zajištěnou. Havlíček ale brzy míří výše. Nespokojil se s pouhým kusým zpravodajstvím a i v oficiálním vládním listě začal prosazovat český národní program. Protože nemohl zaútočit na zatuchlý vládní režim přímo, podrýval ho nepřímo tím, že seznamoval čtenáře s pokrokovým hnutím v zahraničí a vštěpoval jim základní pojmy politického života. Redaktorem ,,Pražských novin“ byl Havlíček dva a čtvrt roku. Za tuto nedlouhou dobu z nich vytvořil hlasatele národního liberálního politického programu. Neexistoval během této doby snad jediný závažnější aktuální politický problém, ke kterému by se osobně nevyjádřil.
Politický realismus vedl Havlíčkovu pozornost k praktickým otázkám národního života. Burcuje české podnikatele k rozvoji průmyslu v Čechách. Bojuje svými články za zřízení první ryze české
průmyslové školy. Využívá novin jako agitačního a organizačního prostředku ve prospěch českého národa. Jako novinář se stává mluvčím českých podnikatelů , usiluje o upevnění jejich sebevědomí i národního uvědomění a neustále je burcuje k činnosti,především ke zvyšování vzdělání.
Tento výchovný program má u Havlíčka věcný a konkrétní cíl. Havlíček je přesvědčen, že jedině vzdělaný národ může uhájit své právo na existenci proti početnějším a mocnějším sousedům.
Již začátkem roku 1846 vystoupil Havlíček s novou koncepcí národního programu. Stal se tak svým způsobem prvním politikem českých národních liberálů a podal jejich politický program.
Podobně jako nedávno kritizoval Tylova ,,Posledního Čecha“ vystoupil nyní s kritikou Kollárovy ideje všeslovanství, při čemž využil svých neblahých zkušeností z nedávného pobytu v Rusku.
/viz. jeho článek ,,Slovan a Čech“/ Zároveň vytyčil svůj vlastní politický program. Ideu všeslovanství nahradil ideou austroslavismu tj. zjednodušeně sjednocením všech Slovanů uvnitř Rakouska v rámci Habsburské monarchie. Svým programem si na začátku druhé poloviny 40. let Havlíček vytvořil přední postavení mezi českými liberály.
Bohužel Havlíčkův austroslavismus/později o něm sám pochyboval/ svým protirevolučním jádrem vedl k porážce české politiky v revolučním roce 1848 a nakonec se stal poslední příčinou Havlíčkovy osobní tragedie.
Havlíček dospěl ve svých názorech až na práh českého/nikoli slovanského/ nacionalismu, ovšem takového, který byl jen protestem porobeného národa a neuplatňoval žádnou moc nad jinými národy.
Havlíček jako redaktor ,,Pražských novin“ seznamoval čtenáře se všemi událostmi takřka v celé Evropě, které předcházely a připravovaly revoluci v roce 1848.
Havlíček jako novinář v ,,Pražských listech“ měl u čtenářů velký úspěch. Náklad novin výrazně stoupl. Jeho názorový vývoj, který se v článcích zřetelně projevoval s nelibostí sledovaly rakouské vládní úřady, které ho chtěly redaktorství zbavit. Zabránily tomu však revoluční události v roce 1848.