15 – Karel Havlíček Borovský jako překladatel i literární kritik
S Havlíčkovou literární tvorbou úzce souvisí i jeho činnost překladatelská. Zabýval se zejména slovanskými literaturami, ze kterých také překládal. Z polštiny to byl především romantický básník Adam Mickiewicz a jeho epigramy.
Z ruské klasické literatury se zabýval hlavně dílem N. V.Gogola. Přeložil některé jeho povídky jako například ,,Nos“, ,,Plášť„, nebo ,,Starosvětská šlechta“ a také známý Gogolův román ,,Mrtvé duše“. Havlíček jako obdivovatel Gogola nejen seznámil české čtenáře s částí jeho díla,ale hlavně dal i první podnět k proniknutí ruského realismu do naší literatury. Tím pak výrazně ovlivnil celý její další vývoj.
Realistický tvůrčí přístup v naší literatuře prosazoval i jako literární kritik. Typickým důkazem je už jeho zmíněná kritika Tylovy romanticko-sentimentální povídky ,,Poslední Čech“.
Ve své stati ,,Kapitola o kritice“ vychází z německého osvícence Lessinga, když usiluje o vymýcení kritického subjektivismu a nastolení kritiky vědecky objektivní.
Nemalou část svých článků věnoval i českému divadlu. Dokonce jako jeden z prvních prosazoval vybudování Národního divadla dobrovolnými sbírkami a zdůrazňoval výchovnou a společenskou funkci dramatické činnosti a divadla vůbec.