14 – Prozaické dílo-kniha reportáží z Ruska
,,Obrazy z Rus“
Toto prozaické dílo Karla Havlíčka Borovského je vlastně souborem reportáží z jeho pobytu v carském Rusku. Jednotlivé reportáže byly otiskovány v letech 1843-1846 v ,,Květech“, ,,České včele“, i v ,,Časopise Českého muzea“ . Jejich soubor vyšel poprvé v jedné knize až v roce 1904.
Ráz reportáží je sice na jedné straně národopisně a kulturně historický, především z nich však vyzařuje Havlíčkovo společenské i politické stanovisko k carskému Rusku. Tím jsou autorovy velké sympatie k ruskému lidu, na druhé straně však odpor i kritika ruské absolutistické vládní moci.
Tři satirické veršované eposy
,,Tyrolské elegie“ /napsány 1852, poprvé uveřejněny 1861/
V díle napsaném již ve vyhnanství v Brixenu Havlíček v krásně rýmovaných verších popisuje své zatčení i cestu z Německého Brodu přes zimní Alpy až do místa internace v tyrolském Brixenu. Tyto své vlastní zážitky však nelíčí samoúčelně, ale vyjadřuje v nich své hluboké opovržení rakouské vládě.
,,… jsem to já z kraje muzikantů,
na pozoun jsem hrál
a ten pozoun ty vídeňské pány
ze sna burcoval“.
Žertovná ironie, se v díle střídá se sžíravým sarkasmem. Se zvláštním zaujetím Havlíček ostře odsuzuje pokrytectví rakouské absolutistické vlády, která bez ostychu vydává akty své zvůle za starost o své poddané.
,,Král Lávra“ /napsáno 1854, poprvé otištěno 1870/
Základem veršovaného eposu je irská pohádka, kterou Havlíček poznal v německém zpracování. ,,Dobrý“ král Lávra má oslí uši a každého kdo tuto nekrálovskou ozdobu jeho hlavy spatří, dá nemilosrdně oběsit. Tuto jeho ,,jedinou slabost“ Havlíček chápe jako nelítostný brutální akt proti každému , kdo pozná skutečný stav věcí. Za pomoci prostředků lidové poezie i lidového jazyka autor opět kritizuje absolutistickou vládu a vysmívá se korunovaným hlavám i ironizuje ,,otcovský“ vztah panovníka k poddaným. Ukazuje hloupost a omezenost, skrývající se pod důstojností panovnického majestátu.
,,Křest svatého Vladimíra“ /veršovaný epos vznikal postupně v letech 1848-1854, poprvé vydán 1876/
Svůj nejostřejší satirický epos začal Havlíček psát ještě před vyhnanstvím. V Brixenu ho dokončil. Podněty i některé motivy eposu vycházejí z ruského ,,Nestorova letopisu“, především akt oficiálního přijetí křesťanství v Rusku. Ruský kníže Vladimír nechá svrhnout sochu pohanského slovanského Boha Peruna do Dněpru. Vladimír je líčen jako zpupný a omezený násilník. Bůh Perun sloužil jako prostředek k ohlupování lidí a udržování v poslušnosti. Když je jeden Bůh svržen, je třeba nastolit jiného, který by ale měl úplně stejné poslání jako utopený Perun. Tak chápe Havlíček nastolení křesťanství v Rusku. Nejde mu ale jen o ruský absolutismus nastolený současně s přijetím křesťanství. Jeho epos ,,Křest svatého Vladimíra“ je útokem na každý absolutismus, i když především ten rakouský a jeho nejoddanějšího pomocníka- církev.
Všechny tři Havlíčkovy satirické eposy nejsou jen literárně historickými dokumenty. K jejich životnosti přispěla nejen hlavní idea jednotlivých eposů, ale i ve své době zcela originální způsob zpracování.
Ideově je spojuje důsledně demokratické stanovisko a všechny eposy jsou ostře zaměřené proti omezené reakční samovládě a všem nástrojům, které ji pomáhají udržovat, tedy náboženství, církvi, soudům, policii i armádě.
Ve způsobu zpracování vychází Havlíček z lidové písně. Ta však hraje jen úlohu jakéhosi vzoru, nebo návodu. Autor využívá jejích rytmických a strofických hodnot, její obraznosti, ustálených slovních obratů i lidového, někdy až jadrného jazyka.
Současně však využívá i cizích slov, dokonce i celých cizích rčení. Dobře je to vidět v eposu ,,Křest svatého Vladimíra, kde v ,,Jezovitském marši“ se střídá jeden verš latinský /několik slov modlitby/ s veršem českým. Vyznívá to tak, jakoby český verš zesměšňoval slavnostní obsah latinského verše./ Svůj význam ve výstavbě Havlíčkových veršů má také střídání úsměvných, mírně humorných veršů s verši ironickými a sarkastickými. Jde o odsouzení negativního jevu s žertovnou parodií.