11 – Havlíčkovo vyhnanství v Tyrolsku
S násilným umlčením Havlíčka-novináře se rakouská vláda nespokojila. Sále je pro ni ,,nebezpečným individuem“. Úřady připravily druhý soudní proces. Tentokrát především za provokující články ve ,,Slovanu“ -,,Správa záležitostí obecních“ a ,,Proč jsem občanem?“.
Druhý Havlíčkův proces v listopadu 1851 byl velmi pečlivě připraven. Rakouská vláda neváhala vypravit do Čech samotného ministra spravedlnosti Schmerlinga, aby poučil stání zastupitelství jak v procesu s Havlíčkem jednat. V den procesu mělo vojsko pohotovost, protože v Kutné Hoře, kde se uskutečnil, čekalo několik tisíc Havlíčkových stoupenců od rána do půlnoci na výsledek.
Ten zněl stejně jako při prvním procesu: ,,Nevinen! ,,Osvobozen!“. I druhý proces skončil veřejnou porážkou rakouské vlády.
Vláda už použila všech zákonných prostředků proti Havlíčkovi. Bez úspěchu! Pouhá přítomnost tak ,,nebezpečného individua“ v Čechách však pro ni byla krajně nebezpečná. Proto se rozhodla Havlíčka bez řádného soudního rozsudku a vyloženě protizákonně z Čech násilně vyhostit.
6. prosince 1851 o tom svým podpisem rozhodl samotný rakouský císař František Josef I. A několik dní na to v noci z 15. na 16. prosince pražský policejní komisař Dedera násilně odváží Karla Havlíčka za asistence četníků do tyrolského Brixenu.
Bylo -li cílem této akce zastrašit český národ, byl výsledek zcela opačný. Vláda odhalila svou pravou tvář. Silvestrovskými patenty z přelomu let 1851-52 je odvolána Oktrojovaná ústava a nastupuje otevřený, ničím již nezastíraný absolutismus. V očích ted už veřejně utlačovaného českého lidu se Havlíček stává národním hrdinou i symbolem postavení českého národa v rakouské monarchii.
V Brixenu žil Karel Havlíček od samého konce roku 1851 do začátku jara 1855, tedy déle než tři a čtvrt roku. Pravda mohl zde žít nějaký čas i s celou svou rodinou, ale pouze v izolaci a pod stálým policejním dozorem. Novinářské práci se věnovat nemohl, ale přesto neustal ve své až příslovečné pilnosti.
Studuje dějiny. Chce zpracovat historii slovanského Ruska. Překládá polského romantika Mickiewicze. Zabývá se českou lidovou poezií.
A hlavně ve vyhnanství v Brixenu napíše svá tři nejvýznamnější veršovaná satirická díla ,,Tyrolské elegie“, ,,Křest svatého Vladimíra“ a ,,Král Lávra“. Těmito velkými satirickými eposy vyvrcholil Havlíčkův boj proti absolutismu a jeho velké opoře církvi.
Z Brixenu se tyto satiry dostaly tajně do Čech a přes všechny zákazy a pronásledování se tam v opisech tajně dostávaly mezi čtenáře.
Ani v Brixenu ve své činnosti Havlíček nekapituloval. Trpěl psychicky i tělesně/začínala se u něj projevovat tehdy nevyléčitelná tuberkulóza/, přesto zůstal vždy věrný svému přesvědčení i svědomí.