10 – Do opozice a v opozici
Říšský sněm, který ze strachu před revolucí přesídlil z Vídně do moravské Kroměříže je nakonec doslova rozehnán. Současně je vytvořena nová rakouská vláda.
V březnu roku 1849 je v Rakousku vydána nová takzvaná Oktrojovaná ústava, která omezuje
národnostní i sociální hnutí a také občanské svobody. Havlíček na to okamžitě reaguje svými ostře kritickými články v Národních novinách nejen proti nové ústavě, ale také proti nové vládě. Za tuto kritiku je Havlíček hned v dubnu 1849 postaven před soud a obžalován. U soudu se hájí sám a velmi statečně i s velkou politickou i právnickou obratností. Rozsudek zní: ,,Osvobozen a zbaven obžaloby“.
Svou samostatnou vlastní a mistrnou obhajobou na sebe Karel Havlíček mimořádně upozornil.
Zhruba od jara 1849 se u něho začínají projevovat první pochybnosti o dosud zastávaném austroslavistickém programu i politice liberálních demokratů. Zcela se však s nimi nerozejde nikdy.
V červnu 1849 je dočasně zastaveno vydávání jeho Národních novin. Havlíček však vymůže při osobním jednání s ministrem Bachem svolení k pokračování jejich vydávání. Česká politická a veřejná činnost se v této době omezuje jen na tisk a v něm především na Havlíčkovu novinářskou činnost. Havlíček stále neohroženě burcuje a provokuje svými ostře kritickými články. Do definitivního zákazu Národních novin byl proto hned dvakrát odsouzen do vězení-poprvé v červenci 1848, podruhé v září 1849. Sám během roku 1849 prochází osobní krizí, svírají ho pochybnosti nejen o správnosti politiky austroslavismu, ale i o spolupráci s liberálními demokraty. V lednu 1850 je vydávání Národních novin definitivně zastaveno. Karel Havlíček se ani potom své novinářské činnosti nevzdal. V Kutné Hoře zakládá v květnu 1850 český politický týdeník ,,Slovan“. Ten je od samého počátku rakouskou vládou pronásledován. Havlíček přes časté policejní výslechy i pokuty pokračuje ve vydávání svého opozičního týdeníku neohroženě dál. ,,Slovan“ se přes všechny problémy brzy stává oblíbeným i vyhledávaným časopisem zejména u českého lidu, který v Havlíčkovi spatřoval svého mluvčího. Pro reakční rakouskou vládu je Havlíček-novinář stále nebezpečnější. Nebezpečný je však i pro tzv. ,,velkopodnikatele“ /burziány, bankéře, různé finanční spekulanty/, které označil jako ,,finanční aristokracii“ a též proti nim svými články ostře vystupuje. Je naopak mluvčím drobných a středních českých podnikatelů, kteří sami přímo pracují a jsou tak spojeni s prostým lidem.
Ve ,,Slovanu“ se prohloubil Havlíčkův zájem i o sociální otázku. Ve svých článcích se zastával drobných řemeslníků i námezdních dělníků, kteří neměli žádná politická práva, protože neplatili tzv. přímé daně. Poukazuje na fakt, že tito lidé platí svou tvrdou prací daně nepřímé a požaduje rovné všeobecné hlasovací právo pro všechny občany bez rozdílu.
Rakouská vláda brzy nehodlá vydávání ostře kritizujícího i provokujícího ,,Slovana“ trpět. V polovině srpna 1851 vychází jeho poslední číslo. Časopis který vycházel zhruba jeden a čtvrt roku je definitivně zastaven, nikoli soudním, ale taktičtěji administrativním zásahem.
V Kutné Hoře žil Karel Havlíček Borovský od dubna 1850 do začátku podzimu 1851. Kromě vydávání ,,Slovana“, zde v roce 1851 vydal i dva sborníky svých novinářských článků s názvy ,,Duch Národních novin“ a ,,Epištoly kutnohorské“. Oba sborníky byly rakouskými úřady konfiskovány a autor za jejich vydání stíhán. Ve druhé polovině roku 1851 opouští Havlíček Kutnou Horu a stěhuje se k matce do Německého Brodu. Jeho novinářská činnost je násilně zastavena.