Normálně jsem fotbalovým fanouškem SK Kladna. Vždyť za tento oddíl se slavnou minulostí jsem kdysi hrával za dorost i béčko dospělých. Jenže v současné době kladenský tým živoří až ve čtvrté nejvyšší soutěži a jako vášnivý příznivec fotbalu musím fandit někomu i v té nejvyšší. Už v dětských letech jsem si vybral pražskou Slavii. Té se v poslední době mimořádně daří nejen v Česku, ale i na evropské fotbalové scéně. Sleduji především její působení v takzvané Evropské lize, kam se jako jediné z českých mužstev probojovala do jarní vyřazovací části. Tady k ní však los příliš příznivý nebyl a za soupeře jí určil přední anglický tým Leicester.
První utkání, hrané v Praze jsem v televizi neviděl. Snad bylo jakž takž vyrovnané, a proto skončilo jen bezbrankovou remízou. Na odvetu v Anglii jsem se proto původně ani nechtěl dívat. Protože jsem ten den 25. února nemohl usnout, přece jen jsem se aspoň chtěl podívat jen na začátek s tím, že jakmile Slavie dostane gól, hned televizi vypnu. Začátek zápasu příliš příznivě nevypadal. Prvních asi dvacet minut Angličané Slávistům téměř nepůjčili míč. Do žádné větší šance se ale nedostali a na slávistického brankáře Koláře téměř nevystřelili. Ke konci prvního poločasu se hra aspoň trochu vyrovnala a poločas skončil bez branek. Čekal jsem, že ve druhé půli do toho Angličané ,,šlápnou“ a brzy dají branku a já budu moci televizi vypnout a jít spát. Nakonec jsem viděl utkání celé, třebaže končilo nedlouho před půlnocí. Musím napsat, že toho vůbec nelituji. Ve druhé půli byla překvapivě jasně lepší Slavia a hráči Leicesteru snad ani nevystřelili na bránu. Zato Slávisté se činili. Nejprve spálil ,,tutovku“Hromada. Po necelých dvaceti minutách druhého poločasu už Slavie senzačně vedla. Rumun Stanciu, hrající ve slavistickém dresu skvěle nacentroval před anglickou bránu, ke hlavičce se nikdo sice nedostal a míč proletěl až ke zcela volnému Provodovi, který zblízka uklidil míč nohou do sítě zcela bezmocného brankáře Leicesteru. Ten na jeho dorážku z blízka ani nestačil zareagovat. Najednou bylo všechno jinak. Leicester potřeboval vstřelit dvě branky. Pravda měl na to ještě skoro půlhodiny a hned také poslal na hřiště tři nové hráče, které chtěl původně šetřit na náročnou domácí soutěž. Slávisty však vstřelený gól tak nabudil, že skvěle Angličany presovali a bránili a vůbec k ničemu je nepustili. A pak to přišlo. Slávistický velký objev a nejlepší střelec Sima-fotbalista ze Senegalu z hranice velkého vápna přesně zamířil a brankář Leicesteru byl bezmocný podruhé. Bylo to necelých dvacet minut před koncem zápasu. To už jsem začal věřit ve vítězství Slavie, protože za této situace museli Angličané vstřelit pro postup už tři branky. Nakonec nedali ani jednu a Slavia na horké anglické půdě senzačně vyhrála 2:0. Nutno dodat, že v těch posledních minutách zápasu bránili Slávisté tak dokonale, že Angličané snad ani nevystřelili na bránu, natož aby se dostali do nějaké šance. Postup Slavie přes anglický tým je velkým úspěchem celého českého fotbalu. Vždyť Angličané mají mnohem lepší podmínky pro fotbal, zejména ty finanční. Ale naštěstí ne vždy rozhodují jen peníze.
Z postupu Slavie jsem měl velkou radost a vůbec jsem nelitoval toho, že jsem šel spát krátce před půlnocí, třebaže druhý den jsem vstával ve čtyři hodiny ráno.
Luboš Hora-Kladno