Povídala jsem si s paní Jaroslavou Novákovou, která pracovala po založení na Okresní správě sociálního zabezpečení pro Prahu-východ. Vystudovala dálkově Střední školu se sociálně-právním zaměřením zakončenou maturitní zkouškou.
Rozhodla jsem se tuto školu studovat, protože jsem pracovala na Krajské odborové radě v roce 1987. Končila jsem ji v roce 1991. Chtěla jsem mít maturitní vzdělání. Ve škole jsem se seznámila s JUDr. Jiřím Hruškou, který mi nabídl zaměstnání na OSSZ Praha-východ, která byla založena
v roce 1990. OSSZ vznikaly po celé republice ve všech okresech, a přešli tam lidé, kteří pracovali
v Odborové radě a měli na starosti sociální problematiku a lidé z národních výborů, kteří také pracovali v oboru sociálním.
Jak dlouho jste tam pracovala?
Na správě jsem vydržela až do roku 2006, kdy jsem šla do důchodu, tedy 16 let. Když jsem nastoupila bylo tam dvacet lidí a měli jsme k dispozici pouze jeden počítač. Dělal se registr OSVČ, pohřebné se vyplácelo, rodičovský příspěvek, přídavky na děti, nemocenská. Tohle všechno jsme museli zvládnout ve dvaceti lidech.
A vy jste se pak dostala do vedoucí pozice ekonomky-účetní.
Potom časem nám přidávali počítače a já jsem pracovala na ekonomickém oddělení, kde jsem dávala ze začátku dohromady majetek, pak postupně jsem vyplácela dávky. Pak jsem dělala vedoucí ekonomického oddělení na Krajské správě sociálního zabezpečení na Smíchově, to bylo tak v roce 2004. Ale nejdříve se musely řešit problémy po povodni v roce 2002. Měli jsme zatopený úřad a znehodnotily se dokumenty, které byly ve sklepě v archivu. A vznikly problémy lidem, když šli do důchodu, protože se nedalo nic dokladovat, tak museli mít jenom čestné prohlášení, že tam pracovali, museli to doložit tři lidé, že tam skutečně pracovali.
A v důchodu jste pracovala v Domově důchodců.
Mám byt v Jirkově, a tak jsem se dozvěděla, že v Domově důchodců vyhlásili výběrové řízení na ošetřovatelku-sociální pracovnici, přihlásila jsem se do konkurzu a mě jako nejstarší vybrali. Také proto, že já jediná z uchazečů jsem měla odpovídající vzdělání. Pracovala jsem jako pečovatelka. Bohužel jen tři měsíce, protože v té době jsem měla už velmi starou maminku, která těžce onemocněla a tak jsem se o ní musela starat. V současné době, když je mi 71, chodíme s mužem pěšky na procházky, jezdíme na výlety, poznáváme Českou republiku. Mým největším koníčkem je pletení oblečků na miminka a dámských ale i pánských svetrů.
Děkuji za rozhovor
Lenka Nováková