Více než třicetiletá vláda českého krále Václava IV. byla plná ustavičných těžko řešitelných problémů, prudkých konfliktů i nečekaných zvratů. Český král byl hned dvakrát zajat a sečteme-li jeho dny strávené v zajetí vynese nám výsledná doba zhruba 3 roky.
První zajetí
Psal se rok 1394. Šestnáctý rok vlády v českém státě a zároveň i římské říši. Za tuto dobu získal svou malátnou a náladovou politikou velké množství mocných nepřátel. Patřili mezi ně i sám papež, pražský arcibiskup Jan z Jenštejna, říšská knížata, vysoká česká šlechta i vlastní příbuzní jako bratr Zikmund či moravští bratranci Prokop a Jošt.
První královo zajetí v polovině 90. let 14. století má na svědomí především česká vysoká šlechta, které Václav nikdy příliš nepřál. Ta ho zajala v králově rezidenci u Berouna. Zpočátku nešlo o vyložené zajetí. Král byl pod dohledem svých nepřátel odvezen na Pražský hrad, a tam mu bylo poručeno, aby se konečně pevně ujal vlády v království za podmínek, které mu vysoká šlechta sama předloží. Prchlivý král sice vzplanul hněvem, ale brzy vychladl a podrobil se. Pražský lid, který měl Václava v oblibě se začal bouřit, ale páni jeho zajetí šikovně dementovali jeho ve skutečnosti zajetí.
V pozadí králova zajetí stál jako hlavní osoba jeho bratranec Jošt, kariérista a po majetku toužící moravský markrabě, který zatoužil po větším soustu-stát se českým králem. Ten se potichu postavil do čela panské vzpoury. Dosáhl I dočasného úspěchu, když v červnu 1395 ho vysoká šlechta zvolila na Václavovo místo s titulem ,,zemský starosta”.
Jediným spojeneckým příbuzným byl Jan Zhořelecký-ne příliš vlivný Václavův bratr. Ten teď spěchal
na pomoc uvězněnému bratrovi. V českém království neoficiálně vypukla domácí občanská válka, která se pak táhla téměř deset let. Jan Zhořelecký s vojskem se zmocnil Kutné Hory i pražského Nového Města. Vysoká šlechta se dalšímu střetu vyhnula a v noci tajně prchla z Pražského hradu, ovšem s králem Václavem jako rukojmím.
Zajatého krále teď čekala nedobrovolná pouť po jihočeských hradech /převážně Rožmberských/. Páni ustavičně měnili místo Václavova vězení ve snaze zamáznout veškeré stopy. Přesto především díky Janu Zhořeleckému museli páni Václava propustit na svobodu. Přesto se Václav s bratrem Janem dočasně rozešel ve zlém. Vysoká šlechta si I po králově připuštění kladla až nehorázně vysoké nároky a sporům i bojům ještě dlouho nebude v domácí válce šlechty proti králi konec. Králův nejvěrnější spojenec Jan Zhořelecký byl nečekaně na jaře 1396 mrtev /Patrně byl otráven/.
V té době zasáhl do českých poměrů druhý Václavův bratr Zikmund, na oko ve Václavův prospěch. Ve skutečnosti podpořil Zikmund /skutečná a podlá liška ryšavá, jak se mu přezdívalo, odbojnou vysokou šlechtu, která v domácí válce králových přívrženců a odpůrců dočasně zvítězila.
Král Václav IV. se dočasně stal českým králem jen formálně a musel se podvolit příkazům vysoké šlechty.
V této době se jednalo I o sesazení Václava IV. Z pozice římského císaře. Václav byl sice na konci 14. století stále aspoň formálně českým králem i římským císařem, ale nepřáteli obklopen ze všech stran.
Luboš Hora-Kladno