I když jsem kladenský rodák a zarytý kladenský patriot , který by svému rodnému městu fandil třeba i
v kuželkách, na kladenském extraligovém hokeji jsem nebyl už několik let.
A důvod není vůbec v přemrštěně vysokém vstupném na hokejové zápasy. Současný kladenský hokej
/a vůbec ten současný světový – sice tvrdý, ale málo technický a živelný hokej bez nějakého nápadu či myšlenky/ se mi prostě nelíbí. Však je to vidět i na výsledcích kladenských hokejistů, kteří v posledních letech končí v nejvyšší soutěži vždy beznadějně poslední a jen díky baráži s vítězem nižší soutěže si zajistí účast v té nejvyšší i na příští sezony.
Kuriozitou přitom je že v mladém /at již dětském, nebo dospívajícím věku/ jsem vynechal jen málokterý hokejový zápas. Tenkrát se hrál ovšem úplně jiný herní styl-hokej technický, kombinační, plný nápadů. Dnešní styl, který se může chlubit snad jen rychlostí a tvrdostí plný ustavičných soubojů se mi prostě nelíbí. Připomíná mi spíše rugby na ledě, na které se nedá dívat. Není to snad ani hokej, ale jen trapná ,,holomajzna“.
A co mi vadí asi nejvíce je, že Kladno reprezentují kladenští hokejoví odchovanci jen zčásti, zatímco odchovanci jiných oddílů začínají převládat. Nejvíce mi vadí cizinci. Za kladenský tým hraje Američan, Kanaďan, Lotyš a dokonce i Ital.
To za mého mládí nebylo možné. S nostalgií vzpomínám na sedmdesátá léta 20. století, kdy za Kladno nastupovali jen místní odchovanci a nehrál zde jediný hráč, který by neprošel kladenskými mládežnickými týmy. A přece bylo Kladno v sedmdesátých letech celkem pětkrát mistrem republiky a dokonce v roce 1979 vyhrálo i tehdejší Pohár mistrů evropských zemí a bylo tak tedy pro jednu sezonu nejlepším týmem v celé Evropě.
Ano doba se od těch sedmdesátých let hodně změnila, ale já své názory za ta desetiletí nezměnil….
Luboš Hora-Kladno