Leopold II., císař na dva roky
Když Josef II. roku 1790 zemřel jako bezdětný vdovec, nastoupil na rakouský a tím i český trůn jeho o šest let mladš bratr Leopold II. Jaký byl tento, do nástupu na trůn vévoda toskánský?
Leopold II. sdílel sice Josefovy osvícenecké názory, ale ne jejich radikální řešení, které prosazoval zemřelý bratr. To co Josef prosazoval hlava nehlava se spěchem a až nemírnou přímostí, zkoušel Leopold uskutečnovat vždy s největší opatrností s ohledy na postoje svých protivníků. Vždy se snažil jednat především diplomaticky.
Leopold II.usedl na rakouský trůn už jako zralý muž s nemalými zkušenostmi svého vévodování v Toskánsku. Nebyl příznivcem rychlých radikálních reforem a byt se o ně spíše opatrně snažil, dělal to pomalu a spíše oportunisticky než radikálně.
Nechyběl mu vladařský talent, vzdělání ani vlídnost. Snad mohl i dosáhnout tímto pomalým oportunistickým postupem stejných úspěchů jako jeho předchůdce, ale na to potřeboval podstatně více času. Ten mu však osud nedopřál. Leopold II. byl rakouským i českým panovníkem pouhé dva roky v letech 1790-92.
Nastoupil navíc na trůn v ne zrovna ideální mezinárodní i politické situaci. Po Josefovi ,,zdědil“ otevřenou válku s Tureckem, povstání v Belgii, i krajně napjatou situaci v Uhrách, kterým také vládl. Na severu navíc stále číhalo na další příležitost militaristické Prusko. K tomu všemu byly možná nejhorší události z Francie, kde za jeho vlády vypukla revoluce a její výsledky si získávali nemálo přívrženců i v rakouských zemích.
Leopold však uměl jednat opatrně a diplomaticky. Rychle ukončil válku s Tureckem, velkorysými ústupky pacifikoval také své Uhry. Současně se snažil usmířit opozici v Rakousku i českých zemích. Svými prvními nařízeními z jara 1792 upokojil Leopold hlavně feudály, především tím že obnovil nedávno zrušené robotní povinnosti. Snažil se diplomaticky i umírněně řešit i další požadavky duchovenstva i měštanů. Feudální společnosti se během jeho dvouleté vlády podařilo ještě přežít.
Leopoldova oportunistická taktika slavila poměrný úspěch , když oproti drsnému a feudálům nepříjemnému Josefovi se nový císař jevil jako dobrotivý, poněkud pomalý a opatrný a hlavně nepříliš rozhodný otec všech vrstev ve společnosti.
České stavy si naklonil především tím, že se nechal za velké slávy v září roku 1791 korunovat v Praze českým králem.
Zhruba půlroku po slavné pražské korunovaci byl však Leopold II.mrtev. Příčina jeho smrti je poněkud záhadná. Již cestou z pražské korunovace začaly Leopolda trápit silné bolesti žaludku a střev.Těch už se zbavil jen dočasně a nakrátko. Nové atace nemoci 1.března 1792 podlehl. Bylo mu necelých 45 let. Podle oficiální diagnozy byla příčinou smrti snět, gangréna , tedy odúmrt části tkání. Kolovaly však zvěsti/nikoli neopodstatněné/, že Leopold byl otráven,nebo se omylem otrávil sám.
Vzhledem k současně probíhající revoluci ve Francii zemřel Leopold II.v krajně nevhodné chvíli.
Luboš Hora-Kladno