Karel VI. ,jeho Pragmatická sankce a válka o dědictví rakouské
Karel VI. nastoupil na rakouský, český a uherský trůn roku 1711. Byl posledním ,,ryze čistokrevným“ mužským Habsburkem v mocné dynastii. Žil dvěma osudovými problémy: věčným válčením a marným čekáním na mužského potomka. Ten se mu sice roku 1716 narodil, ale neduživé dítě nepřečkalo ani půl roku života. O rok později přišla na svět dcera Marie Terezie. Mužského potomka se však Karel už nedočkal a byl nucen vybojovat vladařskou korunu pro ženu z habsburského rodu formou takzvané PRAGMATICKÉ SANKCE.
Když nastoupil na trůn ještě probíhala válka o dědictví španělské, která brzy skončila pro Habsburky ztrátou Španělska. Brzy však začala válka nová tentokrát opět s Turky, kteří v té době pomalu vyklízeli své pozice na Balkáně. Válka skončila Karlovým vítězstvím i získáním rozlehlých území na jih od Dunaje. Po tomto vítězství dosáhla rakouská monarchie vůbec největší rozlohy ve svých dějinách.
Ale pak se dostavilo období, pro zbytek Karlovy vlády charakteristické tím, že takřka nepřetržité ozbrojené konflikty se snoubily a prolínaly se zápasem o uznání pragmatické sankce. Drobné války probíhaly s Francií, Anglií , Nizozemím a Karel byl donucen i k některým ústupkům, aby byla roku 1731 pragmatická sankce oficiálně uznána.
Z dcery Marie Terezie vyrostla půvabná mladá žena, o kterou se ucházela snad polovina panovníků Evropy. Marie Terezie se nakonec v roce 1736 vdala za Františka Štěpána Lotrinského a když o čtyři roky později roku 1740 Karel VI. zemřel stala se rakouskou císařovnou.
Právě to se stalo pro některé evropské země záminkou pro rozpoutání nových válečných střetnutí. Široká protihabsburská koalice odmítla dědické nároky mladé císařovny a usilovala o rozbití habsburského soustátí. Začala takzvaná VÁLKA O DĚDICTCTVÍ RAKOUSKÉ, která se táhla s malými přestávkami až do roku 1748. Boje probíhaly v Belgii, Nizozemí, německých, ale i českých zemích. Proti uznání vlády Marie Terezie se vedle některých dalších zemí postavilo zejména rychle se vzmáhající Prusko. To rozpoutalo dvě slezské války-první v letech 1740-1742 , kdy se pruské vojsko zmocnilo do té doby rakouského Slezka, zatímco Praha byla v listopadu 1741 dočasně obsazena bavorskými jednotkami. V létě roku 1742 Prusko vystoupilo z protihabsburské koalice za cenu uznání územního zisku bohatého Slezska, čímž skončila první slezská válka.
Poté co Rakušané dosáhli diplomatických i vojenských úspěchů byl pruský panovník Fridrich II. znepokojen natolik, že koncem srpna 1744 znovu vtrhl s armádou do Čech a již v září téhož roku obsadil Prahu. Tím začala takzvaná druhá slezská válka /1744-45/. Ta probíhala především v jižních Čechách v okolí Českých Budějovic. Ve válce se vyznamenal jako mimořádně schopný velitel rakouské armády baron Trenck, který donutil Prusy v jižních Čechách ke kapitulaci. Zato oblast Slezska byla pro Rakousko definitivně ztracena.
Luboš Hora-Kladno