Nové století, naše první manufaktury a nová válka
Nastal rok 1700 a s ním nové století. V Čechách sice vrcholí baroko, ale také vůbec nejtvrdší formy útisku poddaných spojené s nevolnictvím a robotou. Jediným uznávaným náboženstvím je to katolické, které prosazují až fanaticky katoličtí Habsburkové. Cechovní výroba u nás pozvolna přechází v mnohem produktivnější výrobu manufakturní. Důležité události se dějí daleko za hranicemi jen formálního českého království. Roku 1700 vymírají po meči španělští Habsburkové. O Španělsko, které má bohaté kolonie v zámoří se rozpoutává urputný zápas mezi habsburským Rakouskem a Francií. Na uvolněný španělský trůn vznesl nárok jak francouzský ,,král slunce“ Ludvík XIV. pro svého vnuka Filipa, tak rakouský císař Leopold I. pro svého syna Karla. Začala válka o španělské dědictví, která se vleče až do přelomu let 1713-14.
Habsburský rod byl na prahu 18. století postižen ohromující pohromou. Chyběla mu panovnická krev. Muži vymírali a noví se přestali rodit. Za vším stály sňatky mezi blízkými habsburskými příbuznými, které značně narušily genetický fond rodu.
Nejprve roku 1700 smrtí Karla II. opustila habsburská dynastie španělský trůn. Tím začala více než třináctiletá válka o španělské dědictví. V rakouské části habsburské monarchie žili v tom roce ještě tři muži Habsburci-rakouský císař Leopold I. a jeho dva synové Josef a Karel. Konce války se dožil již jen Karel. Na uprázdněný španělský trůn si díky sňatkové politice činily nároky jak Francie, tak Rakousko. A proto začal nový válečný konflikt když se na obě strany ústředních válčících států připojily další země a válka se tak stala téměř celoevropským konfliktem. Bojovalo se nejen v Evropě, ale i v Novém světě/AMERICE/, kde mělo Španělsko stále rozsáhlé kolonie. Počáteční úspěchy Francie ve válce vedly k vytvoření protifrancouzské koalice států-Rakouska, Anglie, Nizozemí a později i Portugalska. Francie pak začala ztrácet jednu pozici za druhou. Když roku 1705 zemřel po téměř 50 letech vlády rakouský císař Leopold I., žádný důležitý zvrat ve válce to ještě neznamenalo. Smrt jeho syna i nástupce Josefa I. v roce 1711 však už ano. Poslední Habsburk Karel VI. musel náhle převzít vládu nejen nad Rakouskem , ale zarputile usiloval i o Španělsko a tím vytvoření evropské velmoci. To silně nevyhovovalo mocné Anglii, která vystoupila z protifrancouzské koalice a Francií dokonce uzavřela mír. A Francie se v boji s Rakouskem poté ocitla znovu na koni. Nedlouho poté došlo k uzavření hned dvou kompromisních mírů-Utrechtského /1713/ a Rastattského /1714/. Tím došlo k obnovení mocenské rovnováhy v Evropě. Jádro španělských držav připadlo nakonec sice francouzským Bourbonům, když ale vnuk francouzského krále měl za manželku španělskou Habsburkovnu Marii.
Habsburkům bylo za ztracené Španělsko přiznáno jako jakési odstupné Belgie a španělská léna v Itálii.
Jádrem nyní značně zmenšeného habsburského panství se staly rakouské země, země Koruny české a Uhry, nedávno osvobozené z nadvlády Turků. Vzhledem k předchozí velikosti habsburského impéria skončila válka o španělské dědictví pro Habsburky vážným ústupem ze slávy.
Luboš Hora-Kladno