Počátek TEMNA v českých dějinách
Staroměstská exekuce v Praze roku 1621 a Obnovené zřízení zemské roku 1627
Vždy když čtu v různých historických publikacích zprávu, že 21. června roku 1621 bylo v Praze na Staroměstském náměstí za svou vzpouru proti habsburskému císaři Ferdinandu II. popraveno 27 českých pánů, musím se trochu pousmát. Důvod? Pány, tedy příslušníky nejvyššího šlechtického stavu, kteří byli popraveni, najdeme mezi sedmadvaceti popravenými ve skutečnosti jen tři. Dalších 7 šlechticů se mohlo pyšnit jen titulem rytíř a zdaleka nejvyšší počet obětí pocházel z řad ,,neurozených“ měšťanů. Jak typické pro celou historii i současnost!!! Ty nejníže postavení to vždy odnesou nejvíce.
Spíše krátká potyčka než skutečná bitva v listopadu 1620 na Bílé hoře měla pro náš národ katastrofální následky shrnuté v bezmála třistaleté nadvládě Habsburků. První zhruba stopadesátileté období velmi výstižně nazval Alois Jirásek ve svém stejnojmenném románu jedním slovem -TEMNO. To Temno v sobě slučovalo absolutistickou vládu rodu Habsburků, absolutistickou nadvládu katolické církve, nesnesitelné pronásledování všeho svobodomyslného i nesnesitelný útlak všech vykořisťovaných.
A Temno začalo hned po Bílé hoře! Již pouhé dva a půl měsíce po osudné bitvě je vydána říšská klatba na protestantského zimního krále Fridricha Falckého. Oficiálně nejvyšší viník se trestu samozřejmě vyhnul, posléze uprchl do protestantského exilu a tam si žil v bohatství a přepychu až do své smrti, zatímco ,,jeho“ lid v Čechách stíhala jedna pohroma za druhou. O měsíc později koncem února 1621 začíná zatýkání stavovských a měšťanských rebelů, tedy aspoň těch, kteří neemigrovali a bláhově doufali že hluboce věřící císař Ferdinand II. k nim bude milosrdný. Ale to se tedy rebelové přepočítali. 21. června 1621 dochází k exemplární popravě 27 účastníků stavovského povstání v Praze na Staroměstském náměstí. Do českých dějin pak vstupuje pod názvem Staroměstská exekuce. Ti nejchytřejší rebelové se takového přísného trestu nedočkali. Mnohým se podařilo emigrovat na protestantská území, někteří dokonce narychlo převlékli kabáty a z protestantů se ze dne na den stali zarytí katolíci.
Se skutečnou spravedlností měla ovšem staroměstská exekuce jen málo společného.
Hromadnou popravou totiž represe zdaleka neskončily, naopak fyzická likvidace ,,hlavních“ účastníků povstání byla jen úvodem k útoku mnohem drtivějšímu.
Habsburská Vídeň se rozhodla zničit stavovskou opozici také hospodářsky. Ekonomická forma trestu měla přitom ve svých důsledcích mnohem vážnější dopad, než poprava na Staroměstském náměstí. Vyloženě protiprávně byl zorganizován pogrom na hmotné základy české stavovské obce. Majetek všech majetnějších protestantů ať už z řad popravených, emigrantů, nebo těch kteří v Čechách zůstali , byl zkonfiskován.
V prosinci 1621 dochází k vydání prvního protireformačního dekretu, jehož důsledkem je vypovězení všech nekatolických duchovních z královských českých měst. Od vydání tohoto dekretu se krok za krokem bude stupňovat rekatolizační ofenziva.
Nastává rok 1622. Hned na jeho začátku/v únoru/ se císaři Ferdinandovi II. povede mistrovský tah. Vydává takzvaný ,,generální pardon“. Ten spočívá v omilostnění účastníků, kteří se sami přiznají k účasti na povstání. Mnozí se přiznají, za další to udělají jiní svým udáním. A výsledek? Císař jejich životy skutečně ušetří. Ovšem!!! Jejich majetek je zkonfiskován bez náhrady. V důsledku velmi rozsáhlých konfiskací majetku nutně dochází v Čechách k hluboké ekonomické krizi. Peníze ztrácejí až devět desetin své nedávné hodnoty.
Již na konci následujícího roku 1623 je vydán ,,Patent o tzv. ,,mincovní kaládě“ dnes bychom řekli státním bankrotu.
A pohromy pokračují i v roce 1624. V březnu je prohlášeno katolické náboženství za jediné povolené v Čechách. Všechna ostatní vyznání křesťanské víry jsou kacířská a budou pronásledována. Má to za následek další vlnu emigrací z Čech.
Vyvrcholení i dokončení násilné rekatolizace přichází v roce 1627. 10. května je vydána nová ,,Ústava absolutismu a katolicismu“ pod názvem ,,Obnovené zřízení zemské“, které definitivně kodifikuje katolictví jako jediné státní náboženství. Tuto novou Ústavu ještě dokonává tzv. ,,Ferdinandův mandát“ z 31. července 1627, který vyloženě nařizuje všem nekatolíkům do půl roku povinně přestoupit na katolickou víru, nebo se do konce května 1628 vystěhovat ze země. Kolik přibližně odešlo z českých zemí emigrantů je velmi obtížné přesně zjistit. Jejich počet se však odhaduje na více než 200 000 lidí a to především mravní a intelektuální elity národa. Temno ke konci dvacátých let 17. století v Čechách na velmi dlouhou dobu/s výjimkou několika kratičkých intermez/ definitivně zvítězilo.
Luboš Hora-Kladno