Osudný rok 1526- Počátek téměř čtyřistaleté nadvlády Habsburků
Koncem léta roku 1526 zahynul v bitvě s Turky u Moháče Ludvík Jagellonský, aniž zanechal rodového nástupce na český královský trůn. Kdo tedy bude novým králem v Čechách? Podle tehdejší české ,,ústavy“ tzv. Vladislavského zřízení zemského, vydaného roku 1500 Ludvíkovým otcem Vladislavem Jagellonským měl být v případě vymření královského rodu nový král svobodně volen. I když české stavy o volitelnosti českého krále nepochybovaly, celá záležitost se ukázala nepoměrně složitější. Roku 1515 totiž uzavřeli Jagellonci ve Vídni svatební úmluvy s mocnými Habsburky, na jejichž základě Ludvík Jagellonský pojal za manželku habsburskou princeznu Marii. Jeho sestra Anna byla tehdy zaslíbena jednomu ze dvou habsburských princů. Nakonec si ji vzal roku 1521 méně mocný z nich Ferdinand.
Tím by měl být právě Ferdinand novým zákonitým českým králem. Česká šlechta však neochvějně trvala na právu své svobodné volitelnosti. Opírala se navíc o to, že Anna byla za Ferdinanda provdána bez souhlasu české politické reprezentace.
Bezprostředně po smrti Ludvíka u Moháče patřil přesto Ferdinand mezi nejvážnější kandidáty na český trůn. Čeští stavové se ovšem s jedním kandidátem nespokojili. V jejich zájmu naopak bylo, aby kandidátů bylo co nejvíce a oni jim mohli klást své podmínky. Mezi dalšími kandidáty na uvolněný trůn byli i vysocí domácí šlechtici jako Zdeněk Lev z Rožmitálu, nebo Vojtěch z Pernštejna, nebo strýc zesnulého Ludvíka polský král Zikmund I. Jagellonský. Nakonec se kandidatura zúžila na dva německé rody-Habsburky a Wittelsbachy. Mocní Habsburkové v té době v osobě Ferdinandova staršího bratra Karla už vládli ve Španělsku a díky tomu vlastnili první kolonie v nedávno objevené Americe.
Volba nového českého krále se konala v říjnu 1526 ve Svatováclavské kapli chrámu svatého Víta v Praze. Za cenu četných naslibovaných ústupků a vynucených podmínek vyšel z boje posledních kandidátů na český trůn vítězně rod Habsburků v osobě nového českého krále Ferdinanda I.. Ten brzy získal i též uvolněný uherský trůn a byl i králem v Rakousích. Jádro střední Evropy se tak dostalo pod vládu rodu, který zde vytvořil mocné a téměř čtyři dlouhá století existující soustátí, jehož osu tvořila řeka Dunaj.
Pro české země znamenala ta čtyři století z větší části především dobu útlaku jak národnostního tak i sociálního ze strany německých Germánů.
Luboš Hora-Kladno