Lipanská tragédie v roce 1434
Husitskou revoluci neporazily cizí, ale výhradně domácí, české zbraně. Byli to Češi, kteří sami sobě zničili údernou pěst revoluce a dosavadní záruku vlastní neporazitelnosti-profesionální polní armády táboritů a sirotků. K jejich osudné srážce s vojskem panské jednoty, vytvořeném šlechticko-měšťanskými špičkami jedno zda kališnického, či katolického vyznání, došlo 30. května roku 1434 u Lipan. Tady se nadlouho rozhodlo o dalších osudech českého národa. Podobným bolestným mezníkem byly v českých dějinách snad už jen Bílá hora/1620/ a Mnichov/1938/.
Po návratu z Basileje byli nejradikálnější husité zklamáni. Vždyť se nedošlo k žádnému závěru. Umírnění kališníci, především vyšší šlechta a zámožní měšťané naopak zajásali. Smír s katolickou církví se po Basileji přiblížil, zatímco prosazení husitského programu i v zahraničí je stále v nedohlednu. Česká pravice je připravena v mnohém ustoupit, jen když jí budou ponechány hmotné statky. I s českými katolíky je ochotna se smířit. Jen když budou odstraněna ta prokletá, vše ničící táborsko-sirotčí vojska. Do Prahy z Basileje přišli i katoličtí zástupci koncilu. Mezi nimi vynikal svou úskočností a lstivostí španělský církevní hodnostář Jan Palomar. Poznal Čechy zblízka a hned odhalil jejich vnitřní problémy. Většina národa už touží po míru, uvnitř husitského tábora sílí vzájemná řevnivost, bojová morálka i u polních vojsk klesá. Palomar dokázal navázat v Čechách důležité kontakty, zejména mezi husitskou pravicí. A nešetřil! Sliby ani penězi! Však také disponoval jejich ohromnou sumou. A v každé společnosti se přece najdou úplatní lidé.
V létě 1433 začíná osudné obléhání protirevoluční bašty Plzně. To se potáhne až do jara následujícího roku. Skončí pro radikály krachem. Při neúspěšném obléhání Plzně sílí rozmíšky i mezi samotnými radikály. Vše dojde až tak daleko, že Prokop Holý je z jejich čela sesazen. Brzy se sice vrátí, ale už je pozdě. Nepřátelé radikálů se zatím sešikovali k útoku . Palomar režíruje jeho poslední přípravy. Pak na začátku května 1434 panská jednota poměrně snadno obsazuje pražské Nové město-centrum pražských radikálů.
Rozhodující bitva je už za dveřmi. Dojde k ní 30. května 1434 na návrší u Lipan /poblíž Českého Brodu/. Na jedné straně spojenecká vojska radikálních táborů a sirotků v čele s Prokopem Holým. Na té druhé o něco početnější vojsko panské jednoty v čele se zkušeným válečníkem, zámožným husitským šlechticem Divišem Bořkem z Miletínka.
Ten dokáže předstíraným útěkem svého vojska, aby táboři a sirotci opustili vozovou hradbu. Je to promyšlená léčka, která rozdělí vojsko radikálů na dvě části. Ty jsou odděleně likvidovány. V bitvě umírá i Prokop Holý. Vojsko táborů a sirotků je poraženo.
S jeho porážkou zanikla rozhodující síla důsledné revoluce. Tragika Lipan však spočívá i v tom, že v boji Čechů proti Čechům vlastně prohrály obě strany. Blízká budoucnost je o tom přesvědčí. Nejen poražené. I vítěze!
Luboš Hora-Kladno