Boje s Pikarty a Čáslavský sněm /rok 1421/
V českém království/v podstatě bez krále/ začal rok 1421. Řetěz vítězství husitů se rychle prodlužuje i v prvním zimních měsících. Dobyty jsou některé hrady, tvrze i města, vypáleny kláštery. Vrchní husitský hejtman Jan Žižka se v Táboře – centru nové spravedlivé společnosti na začátku roku 1421 téměř nezdržuje. Tam se zatím začínají vyostřovat spory mezi umírněnými kališníky a radikály. Tábor není tím homogenním střediskem sobě rovných lidí, jak v to nedávno mnozí doufali. Tzv. beztřídní společnost se zde sice vytvořila, ale snad jen na pouhých pár měsíců. Tzv. spotřební komunismus se brzy ukázal jako neuskutečnitelný a nemožný. Měl-li Tábor žít a bojovat, potřeboval vyrábět, získávat prostředky k obživě i obraně. Půl roku po vzniku vytoužené komuny už poddaní z okolních vesnic znovu museli odevzdávat poddanské dávky jako za starých dob. Ve městě samotném pracovali a zas vydělávali peníze a tím i bohatli řemeslníci, od zbrojířů po pekaře. Kde byly sliby, že ,,úrokové i dráč chudiny přestanů“ ? Kam zmizel nedávno vykřikovaný program ,,Božího království na zemi“, podle kterého si mají být všichni rovni? Jako by se rozplynul v požadavcích nezbytné vojenské kázně , v příkazech pracovat, platit, uskrovňovat se. Pro část táborské chudiny zákonitý vývoj ve městě přinesl kruté rozčarování. A právě mezi touto chudinou nalezli své posluchače ultraradikální kazatelé, extrémisté typu Húsky/ Loquise/ a Kániše. Ti se dostali názorově příliš daleko, až za meze samé podstaty husitství až za hranice feudální společnosti a snad i křesťanské víry. Vyznavači těchto extrémně levicových názorů se nazývali Pikarti.
Pikarti rozumovou úvahou došli až na práh ateismu. Přesvědčili se že chléb symbolizující tělo Krista může plesnivět a Kristova krev symbolizovaná vínem zase kysne.
Nač je potom kalich? Nač monstrance? Nač směšné imitace Krista?
Až takhle daleko Pikarti podněcovaní svými extrémistickými kazateli došli. Jejich přesvědčení ovšem zdaleka nezastávali všichni obyvatelé Tábora. Naopak Pikarti byli ve velké menšině. Vytvořili jen jakousi sektu podobně smýšlejících lidí. Sekta se však stala pro táborskou společnost nebezpečnou. Musela z Tábora zmizet. Již v prvních měsících roku 1421 byli její příslušníci vypuzeni do jen několik kilometrů vzdálených Příběnic/původně rožmberský hrad s podhradím nedávno dobytý husity/. Pikartů přišlo do Příběnic nejvýše několik set. Tady ve svých bludech nejen pokračovali, ale údajně se uchýlili až k sexuálním výstřednostem. To už mohlo nakazit i samotnou Žižkovu jednotnou armádu. Proto sám Žižka se svými bojovníky vzal již na jaře 1421 Příběnice útokem. Pikarti se tvrdě bránili. Ti co nepadli, byli zajati. Zajatí mohli své bludy odvolat a zachránit si tím život. Neodvolal je však snad nikdo z nich. Proto byli upáleni na vrchu Klokotech. Hrstce Pikartů se však podařilo uniknout. Ti se uchýlili na tvrz Ostrov u Hamru nad řekou Nežárkou. Na podzim roku 1421 Žižka dobyl a zničil i toto poslední útočiště Pikartů. Extrémní levicové myšlenky tím byly definitivně odstraněny.
Spory i boj ,,zdravě“ smýšlejících husitů s Pikarty se táhl téměř po celý rok 1421. Koncem jara 1421 se konal tzv. ,,Čáslavský sněm“ . Jednalo se vlastně o jakési národní shromáždění. Bylo vlastně vůbec prvním podobným shromážděním/bez účasti panovníka i duchovenstva/ v celé evropské historii. Poprvé v celoevropských dějinách se nejvyšší zastupitelský orgán ve státě stal plnoprávným pro všechny jeho zastupitele. Měšťané i nižší šlechta byli zcela rovnocenným partnerem nejvyšší české šlechty. Už dříve vzniklý program husitské revoluce, který shrnovaly tzv. ,,Čtyři pražské artikuly“ byl v Čáslavi přijat jako zemský zákon. Král Zikmund byl i oficiálně
z českého trůnu sesazen. Moravská šlechta, která uspořádala vlastní sněm v Brně, však závěry Čáslavského sněmu odmítla. Většina Moravy stála pak během husitské revoluce na straně husitských odpůrců a král Zikmund měl právě na Moravě vhodné místo k formování dalších křižáckých výprav proti kališnickým Čechám. Však právě zde začal ve druhé polovině roku 1421 formovat část druhé křižácké výpravy proti kacířským Čechům. Nové velké nebezpečí už stálo na několika místech na českých hranicích. A aby toho nebylo málo, počátkem léta 1421 při dobývání hradu Rábí přišel nejvyšší vojenský velitel husitů Jan Žižka o své jediné zdravé oko a v dalších bitvách už vedl kališníky jako téměř zcela slepý.
Luboš Hora-Kladno