Problematické otázky českých dějin 25

První křížová výprava proti husitům a její porážka

Křížovou výpravou proti kacířským Čechám hrozil římský a uherský král Zikmund ve spolupráci s papežem ještě před upálením Jana Husa. Nakonec v průběhu jara 1420 se tato hrozba konečně změnila ve skutečnou vojenskou akci. Zikmund ji opět za podpory papeže vyhlásil už v březnu 1420 ve slezské Vratislavi. Česká katolická šlechta ji přivítala s nadšení. Umírnění kališníci především šlechtici a zámožní měšťané zakolísali.

Radikálové měli jasno. Je třeba se bránit. A to za každou cenu, proti sebevětší přesile.

Kruciáta/křížová výprava/ nebyla vedena jediným prudkým nárazem ale vyčkávavě a pomalu.
V dubnu 1420 vyrazil Zikmund s první vlnou křižáků ze slezské Vratislavi. V květnu snadno obsadil převážně německou Kutnou Horu. Odtud pak řídil další operační postup. Ten spočíval
v postupném obkličování Prahy. Pokud odpůrci husitské revoluce hovoří o krutostech radikálních husitů o jejich ,,barbarském“ vypalování katolických kostelů a klášterů a ničení vzácných památek je třeba se zmínit i o řádění bojovníků ve znamení kříže. Ve jménu kříže neváhali loupit, znásilňovat, vypalovat, upalovat a vraždit ,,kacíře“ jak to jen šlo a to včetně žen a dětí. I husité dokázali být krutí, ale s až apokalyptickou krutostí křižáků se přece jen měřit nemohli. Naverbovanou  křižáckou armádu v počtu asi 100 000 mužů tvořili příslušníci většiny evropských národů, i když jasně navrch měli Němci. Nejvyšším velitelem křižácké armády byl sice král Zikmund, vojenskou taktiku měl ale na starost Ital Pippo Spano, považovaný v té době za nejlepšího vojenského vojevůdce v celé Evropě. Kruh obklíčení kolem Prahy se uzavřel koncem června 1420. Ještě předtím stačilo dorazit do města z Tábora Žižkovo vojsko a na pomoc Praze přispěchaly ozbrojené husitské houfy z okolí Žatce, Loun a Slaného i z různých míst východních Čech. Obklíčená Praha se horečně připravovala na rozhodující bitvu proti ohromné  přesile. Město střežily tři výšiny, Pražský Hrad, Vyšehrad a Vítkov.

První dvě se brzy dostaly do rukou křižáků. Aby mohli křižáci dokončit úplné obklíčení Prahy museli se zmocnit i Vítkova, který na východě střežil poslední zásobovací cestu do města. Vynikající vojenský stratég Jan Žižka však Pippa Spana předešel. Vrch Vítkov nechal obsadit svým vojskem. Na vrcholu Vítkova bylo rychle vybudováno provizorní opevnění z dřevěných srubů a před nimi ve skále vyhlouben mělký příkop.

Křižácké vojsko zaútočilo na Vítkov 14. července 1420 v ohromné přesile. Zdá se dnes nemožné, že provizorně zbudované sruby na vrcholu hájilo jen několik desítek obránců, včetně několika žen a proti nim zaútočili tisíce křižáckých jezdců. Historické zprávy však dokazují, že je to skutečnost. Křižáci však nemohli/podobně jako u Sudoměře/vůbec uplatnit svou ohromnou početní převahu. Útočit mohli jen po úzkém hřebenu Vítkova. Jejich útok  nejprve přivítala poměrně hustá palba
z palných zbraní i kuší. První řady se zřítily do mělkého příkopu, který se brzy zaplnil mrtvolami i raněnými. Po nich další útočníci doslova šlapali a tak se dostali až ke srubům. Hrstka hrdinných obránců už umdlévala pod náporem ohromné přesily a patrně by neodolala. A pak se stal ,,zázrak“.

V pravý čas dorazila zezdola obráncům na pomoc husitská pěchota vyzbrojena mimo jiné háky
na dlouhých tyčích, se kterými strhávala obrněné jezdce z koní. V křižáckém vojsku nastal nepopsatelný zmatek. Část křižáků se zřítila ze strmých strání Vítkova, ostatní se dali na útěk, při kterém se další část utopila ve Vltavě. Bitva skončila ostudnou porážkou křižáckého vojska. Král Zikmund zbytek vojska rozpustil, ještě se nechal na Pražském hradě korunovat na českého krále/aniž by ho kdo z nepřátel uznával/ a pak narychlo a ve velké hanbě z Prahy prchal.

Drtivou červencovou porážkou křižáků však první kruciáta neskončila. Její definitivní konec přišel až 1. listopadu 1420 v bitvě pod Vyšehradem. Prakticky nedobytná pražská pevnost Vyšehrad zůstala i po bitvě na Vítkově v rukou nepřátel husitů. Nedobytný Vyšehrad a jeho posádku se husité rozhodli nedobývat, ale vyhladovět. Po zhruba třech měsících byla už vyšehradská posádka v kritickém stavu. Zikmund se ještě z Moravy pokusil o její záchranu. Poslal jí na pomoc  vojsko moravské šlechty. To však dorazilo pozdě/snad jen o několik hodin/. Obležená posádka mezitím Vyšehrad bez boje vyklidila a moravské vojsko bylo 1. listopadu 1420 i bez Žižkovy přímé účasti pod vyšehradskými hradbami husity poraženo. Tím definitivně a neslavně skončila první kruciáta proti husitským Čechům.

 

Luboš Hora-Kladno

Napsat komentář