Velká středisková obec s více než tisícovkou obyvatel leží v těsném sousedství Kladna jihozápadně od města a zčásti je obklopena malebnými lesy.
Doksy/které nemají nic společného se známějšími Doksy u Máchova jezera/ se původně psaly jako Dogsy, Dogzy, Doxy, nebo také Doges. První zmínka o středověké vsi pochází z roku 1385, kdy je uváděn Jakoubek z Doks. Krátce před husitskou revolucí získal Doksy Chval z Ovčína. Po radikálním konci revoluce připadla ves jako odúmrt králi Ladislavu Pohrobkovi. Ten je udělil Jindřichovi z Vraného. Za vlády Jiřího z Poděbrad patřila ves již patřila Kladenským z Kladna. V té době již v Doksích řadu let stávala tvrz na místě dnešních domů čp. 1, 4 a 28. Po vymření rodu Kladenských z Kladna připadla ves jejich nástupcům Ždárským ze Ždáru. Ti ves drželi až do roku 1670, kdy pozemřelém Františku Adamu Eusebiovi připadl sousední doberský díl panství jeho sestře Polyeně ze Šternberka, zatímco dokeský díl Žejdlicům ze Šenfeldu. Těm byl po bitvě na Bílé Hoře zkonfiskován. Část vsi tehdy koupil známý Jaroslav Bořita z Martinic a připojil ho ke svému sousednímu Smečenskému panství. Druhou část někdejších Dokes koupil hrabě Jáchym Breda a připojil ji k nedaleké Dobré a jeho Tachlovickému panství.. Oba díly nebyly pak dlouho spojeny. Teprve roku 1772 koupila celou ves Anna Marie Františka Toskánská. V následujícím 19. století docházelo k různým reorganizacím tehdejší státní správy a Doksy až do roku 1887 tvořily jednu politickou obec s Velkou a Malou Dobrou.
Od druhé poloviny téhož století docházelo v důsledku zahájení těžby uhlí na Kladensku k růstu počtu obyvatel v Doksích. K roku 1900 je jich zde uváděna už více než tisícovka.
Nejvíce obyvatel žilo v obci v období nacistické okupace, kdy jich zde bylo trvale hlášeno téměř patnáct set. Po osvobození v roce 1945 a následném odsunu Němců se však množství obyvatel Dokes odstěhovalo do uvolněného pohraničí.
Z minulosti jsou Doksy známy svými pískovcovými lomy a díky tomu jako středisko kamenictví. Tomuto řemeslu se místn obyvatelé věnovali již v hlubokém středověku.
Z dokského pískovce byla mimojiné postavena i část proslulého chrámu svatého Víta na Pražském hradě. Kamenictví se tu dařilo i v dalších obdobích. Jeho úpadek nastal až na přelomu 18.a 19.století, ale ještě například roku 1907 vytesal dokský kamenický mistr Jan Perman štítovou výzdobu kladenského secesního gymnázia.
V katastru dnešní obce Doksy lze spatřit krásně zrekonstruovaný vojenský bunkr-tzv.řopík, který byl součástí tzv.Pražské čáry-opevněné linie bunkrů, která měla v období ohrožení německým fašismem pře Mnichovem 1938 sloužit k vnější ochraně našeho hlavního města.
Luboš Hora-Kladno