Zhruba od začátku koronavirové pandemie jsem ve spolku Dobré místo začal se svými přednáškami pro své kolegy i kamarády ze zaměstnání na téma české dějiny. Myslel jsem si, že to nebude problém. Vždyť jsem před dvěma lety přednášel pro jistou kladenskou organizaci na stejné téma a mými posluchači byly převážně učitelky dějepisu ze základních škol. Tenkrát jsem měl na přednáškách plno a byl jsem za ně i finančně ohodnocován. Snad proto, jsem tentokrát své přednášení dost podcenil a přistoupil k němu hodně laxně. Na první přednášku o předslovanském osídlení Čech a příchodu Slovanů na naše území jsem se vůbec nepřipravoval a také se moc nepovedla. Mým kolegům musela připadat dost chaotická, třebaže mi to neřekli. Na druhou přednášku na téma starých pověstí českých už jsem si připravil aspoň stručnou osnovu, podle které jsem pak postupoval a už to bylo lepší.
Poslední listopadovou sobotu jsem udělal mimořádnou výjimku a tématem mé přednášky tentokrát nebyla česká historie, ale český politický novinář, spisovatel i zakladatel české veršované satiry Karel Havlíček Borovský. Na této významné osobnosti nejen české literatury, ale i českého politického života jsem po část listopadu současně pracoval jako na závěrečné práci pro 15. ročník Slánské akademie volného času a už jsem ji také odevzdal. Proto jsem svou přednášku znovu podcenil. Jakous takous osnovu jsem si sice udělal, ale až ráno před přednáškou a do té jsem pak během samotného přednášení téměř nenahlédl. A zase jsem neměl ze své přednášky dobrý pocit. Snažil jsem se vše říkat jen z hlavy, spoléhal přitom na svou právě dokončenou závěrečnou práci a zase stejný výsledek. Při přednášce, která trvala asi 45 minut jsem stačil říct sotva polovinu toho, co jsem původně chtěl a navíc jsem vše znovu podal dost chaoticky. Takže pro příště je jasné jedno. Bez předem připravené osnovy a hlavně přednášení podle ní to asi nepůjde.
Více než chaotické přednášení mě ale mrzí něco jiného. Při své přednášce jsem se dost nešetrně dotkl Moravy a Moravanů. Je sice pravda, že v době K.H. Borovského, konkrétně v roce 1848, se Morava a Slezsko odmítly připojit k českému národnímu sněmu v Praze a k českým národním zájmům se Moravané zachovali dost odmítavě, ale asi jsem to mohl říci benevolentněji a určitě přitom nepřipomínat třeba husitskou revoluci, při které byla Morava baštou protiradikálních sil a tím i krále Zikmunda a jeho zetě-pozdějšího českého krále Albrechta Rakouského. Tím jsem nechtěně povyšoval Čechy nad Moravany a to jsem vůbec neměl v úmyslu. Vždyť právě na Moravě vznikl vůbec první státní útvar na území současné České republiky již v 9. století, jako Velkomoravská říše. V tom zase mají Moravané navrch nad Čechy. A Morava také dala našemu národu velké osobnosti celé naší historie. Vždyť třeba Jan Amos Komenský, nebo František Palacký se narodili právě na Moravě. V žádném případě nelze povyšovat Čechy nad Moravany, nebo naopak. Vždyť je to jeden národ.
Nešetrný jsem byl při své přednášce i vůči věřícím posluchačům, třebaže sám nejsem vyložený ateista. Havlíček sice napsal celou řadu velmi ostře kritických epigramů proti církvi, ve kterých ji svým ironickým a jadrným rýmem dokonale zesměšnil, ale sotva bych se odvážil vyslovit, že byl ateistou. On sice ostře kritizoval církev, ale nikoli upřímnou křesťanskou víru. Že byl Havlíček ateista, jsem při své přednášce sice neřekl, ale z citování některých jeho proticírkevních epigramů to tak mohlo někomu připadat.
Takže propříště ještě jedno. Nikoho se při svých přednáškách nedotknout a nebrat mu jeho přesvědčení.
Luboš Hora-Kladno