Nejznámější z Jirákových Starých pověstí českých zná snad každý. Jedná se o historii příchodu praotce Čecha a jeho lidu na Říp do země oplývající mlékem, medem a strdím.
V našich myslích se její konkrétní podoba ustálila do tvaru, jaký jí dal roku 1894 Alois Jirásek. V této verzi je nejpopulárnější a mnohým lidem patrně připadá, že ani jiná varianta nemůže existovat. To je ovšem zásadní omyl. První z cyklu našich nejstarších pověstí se dá vyprávět v mnoha podobách , rozdílných nejen formou, ale i obsahem.
Jejích verzí existuje celá řada. Zabývat se však budeme pouze třemi autory. Vedle Jiráska o naše dva významné kronikáře-toho prvního a nejstaršího Kosmu a jako druhého známého historického falzifikátora českých dějin z období humanismu Václava Hájka z Libočan.
Jirásek ve své pověsti zaznamenává, že praotec Čech nepřivedl Slovany na Říp sám, ale společně se svým mladším bratrem Lechem, který na rozdíl od Čecha nebyl s výběrem místa spokojen a proto se s částí Slovanů hnul dále na východ . S bratrem Čechem se přitom domluvil, že třetího dne před úsvitem dá o svém novém stanovišti kouřový signál.
A tak se také stalo. Tři dny po rozloučení spatřil Čech a jeho lidé z vrcholu Řípu mračna dýmu z Lechových ohňů. Podle kouře bylo Lechovo nové sídliště nazváno Kouřim.
/Je zajímavé, že současné středočeské město Kouřim opravdu patří k nejstarším sídlištím Slovanů v Čechách./
O Lechovi a jeho založení Kouřimi se sice zmiňuje Jirásek, ale v naší nejstarší Kosmově kronice z přelomu 11. a 12. století není ani zmínky o Lechovi, ani o Kouřimi. Jirásek ji tedy musel převzít z některé ze středověkých kronik a takových památek má naše literatura celou řadu.
V závěrečné fázi Jiráskovy pověsti se dozvídáme několik až překvapivě jednoznačných a přesných faktů. Vojvoda Čech žil a vládl v kraji pod Řípem skoro třicet let a zemřel zde ve věku 86 let. Pochován byl v místech, kde později vznikla ves s příznačným názvem Ctiněves, nacházející se přímo pod Řípem.
Přitom nejstarší pověst o Čechovi z Kosmovy kroniky ani jeden z těchto faktů neuvádí.
Kde k nim tedy Alois Jirásek přišel? Odpověď je celkem snadná. Jako první uvedl všechna ta ,,přesná“ fakta z Čechova života velký kronikářský pábitel a sedmilhář Václav Hájek z Libočan ve své kronice z roku 1541. Tato kronika byla po dlouhou dobu od svého vzniku velmi populární a představovala vlastně první český historický bestseller. Hájek byl totiž jediný český kronikář, který si vždy se vším věděl rady , znal podrobnosti o čemkoli, poskytl ,,přesné“ letopočty pro jakoukoli historickou událost. Jeho postup byl jasný: Co nevěděl, to si jednoduše vymyslel. Velká popularita jeho čtivě napsané kroniky však skončila v dobách počátku českého národního obrození/konec 18. století/ díky tehdejšímu historiku Gelasiu Dobnerovi., který je považován za jakéhosi otce našeho hodnověrného a kritického dějepisectví. Dobner se k historii stavěl kriticky a uznával jen hodnověrná a historicky skutečně doložená fakta. Hájkovu kroniku z těchto důvodů dost ostře zkritizoval a učinil tak ,,konec hájkování v Čechách“, jak se kdysi s trochou humorné nadsázky říkalo.
Luboš Hora -Kladno