16. Vladislav II.-druhý doživotní český král
Po smrti schopného Soběslava I. se novým českým knížetem stal v roce 1140 jeho prvorozený syn Vladislav II. Žel se stal knížetem v době, kdy stále více rostla moc české šlechty, v jejíž části měl své nesmiřitelné odpůrce. Někteří šlechtici si přáli za knížete jiného Přemyslovce a z těchto důvodů vypukla v zemi i domácí válka. Vladislav využil příbuzenského vztahu s budoucím německým císařem /byl jeho švagrem/ a s německou pomocí své odpůrce již v první polovině 40. let porazil.
Roku 1146 vzrušila celou tehdejší Evropu významná událost, kterou bylo vyhlášení druhé křížové výpravy proti mohamedánům, kteří mezitím znovu získali Boží hrob v Jeruzalémě. Této výpravy se s českým vojskem zúčastnil i Vladislav II. Do Jeruzaléma však česká výprava pro odpor Turků i vlastní zásobovací potíže, nemoci i další překážky nikdy nedorazila. Naopak zpět domů muselo Vladislavovo vojsko putovat oklikou přes Kyjevskou Rus a domů do Čech se vrátily jeho pouhé trosky a to koncem roku 1148.
Vladislav II. poté spojil svou zahraniční politiku s novým a mimořádně mocným německým císařem Friedrichem Barbarossou. Za to, že Barbarossovi pomůže ve válce s odbojnými severoitalskými městy /především Milánem/ mu císař slíbil titul českého krále.
Královskou korunu nasadil Barbarossa Vladislavovi krátce před tažením do severní Itálie roku 1158. Vladislav II. se tak oficiálně stal druhým českým králem/opět pouze doživotním, když na jeho potomky se královský titul nevztahoval./ Samotné české vojsko se při italském tažení velmi vyznamenalo, když nejprve odvážně přebrodilo právě silně rozvodněnou řeku Addu, která přírodním způsobem chránila Milán a poté i mimořádně statečným bojem před milánskými hradbami. Vladislav však nakonec svým spojenectvím s Barbarossou pomohl především jemu a nikoli sobě. Na konci Vladislavovy vlády ho Barbarossa zrádně a nemilosrdně pokořil. Vladislav II. nejprve na svou vládu v českém státě roku 1172 rezignoval a poslední dny života musel Vladislav trávit na příkaz německého císaře ve vyhnanství v cizině, kde roku 1174 zemřel a český stát se přes úspěchy v italském tažení a Vladislavovu královskou korunu nakonec znovu ocitl v silném úpadku.
Luboš Hora-Kladno