Sándor Petofi /1823-1849/
Jedna z největších osobností celé maďarské literatury Sándor Petofi se narodil v maloměšťácké maďarské rodině. Je jistě zajímavé, že oba jeho rodiče byli slovenského původu. Petofi byl však od malička vychováván jako Maďar a vzrušená doba, ve které vyrůstal, dala jeho národnímu cítění nejen maďarský duch, ale i žhavost a opravdovost, které volaly po činu.
Prošel romanticky neklidným mládím. Byl tak neodolatelně přitahován světem literatury a divadla , že proto zanedbával studium. Petofiho otec -povoláním řezník právě zápasil s finančními problémy a z těchto důvodů odmítl syna podporovat. Petofi však nereagoval pokorou ale vzdorem.
Odešel ze školy a prožil několik let hladového bohémského života , ve kterém zaměstnání statisty pešťských divadel a herce kočovných společností střídal s návraty do školních lavic.
Nakonec se usadil jako pomocný redaktor jednoho pešťského časopisu. Jeho přítel , básník Vorosmarry mu pomáhal při prvních literárních krocích.
Brzy ale strhl Petofiho vír politických událostí. V ovzduší před revolučním rokem 1848 plném revolučního napětí, studoval Petofi dějiny Velké francouzské revoluce.
V únoru roku 1848 vypukla revoluce i v Rakousku, jehož součástí tehdy Uhry /dnešní Maďarsko/ byly. Petofi tehdy vycítil, že nastal vhodný čas i pro Maďary a jejich osvobození z rakouské nadvlády.
,,Národ, který není zbabělý, se nemůže ztratit. Národ, který bojoval o lidstvo, ten se nesmí ztratit!
Jsem malý oheň v noci vlasti, ale jsem oheň a při mém světle může národ v knize osudu přečíst jen jediné slovo , avšak toto slovo je naděje!“ /To jsou myšlenky a slova Petofiho v maďarských revolučních dnech./ Petofi od počátku patřil k nejradikálnějším křídlům maďarské revoluce.
Strženi francouzským příkladem, zmocní se mladí revolucionáři tiskárny a vysázejí leták obsahující 12 bodů maďarského revolučního programu. Součástí letáku jsou i Petofiho verše ,,Písen národa“.
Mladí radikálové spojují myšlenku národního osvobození s programem demokratických a sociálních reforem. I když zůstali se svými názory izolováni, prožíval Petofi tuto dobu jako voják revoluce. Nakonec vstoupil do sedmihradské armády,vedené polským generálem Bémem, a dosáhl brzy hodnosti majora. V osvobozeneckém boji došlo po počátečních přechodných úspěších k poslední zoufalé obraně proti veliké přesile. Rakouské armádě totiž v rámci pomoci takzvané Svaté aliance přišla na pomoc ruská armáda vyslaná ruským carem. Těsně před konečnou porážkou, v jedné z potyček s ruskou jízdou pak Sándor Petofi padl. Bylo mu pouhých šestadvacet let….
Luboš Hora-Kladno