Michail Jurjevič Lermontov /1814-1841/
Kdo byl největším představitelem ruského romantismu? Puškin nebo Lermontov? Na tuto otázku nedokáží jednostranně odpovědět ani skuteční literární odborníci. Osobně bych dal přednost Lermontovi. Už jen proto, že Puškin napsal vyloženě romantická díla vlastně jen tři a všechna jsou soustředěna v jeho ,,Jižních poemách“. Tak tedy pár slov o životě Michaila Jurjeviče Lermontova.
Lermontov pocházel ze šlechtického rodu, jehož původ snad sahá až do vzdáleného Skotska.
Díky významnému původu se v Lermontovi projevil jakýsi pocit výjimečnosti , ale také výlučnosti a nezařazenosti do společnosti, což se projevovalo i v jeho díle.
Jako tříletý chlapec ztratil Michail Jurjevič matku. Spor o dítě mezi otcem a matčinou matkou vyhrála zámožná babička. Ta mu ovšem mohla poskytnout nejlepší možné dosažitelné vzdělání.
Když dospívající Lermontov pro konflikt s profesorem opustil univerzitu, začal studovat na vojenské důstojnické škole.
Žil pak životem, jaký společnost od mladého důstojníka očekávala. Ale tento hrdina pitek a milostných dobrodružstvích žije ještě jeden život-život básníka, který dokázal dohlédnout hluboko pod lesklý a nicotný povrch vyšší společnosti.
Básnickou slávu mu přinesla óda ,,Na smrt básníka“ vyvřelá z žalu nad předčasnou smrtí A.S. Puškina a z nenávistného hněvu vůči pravým viníkům Puškinovi tragédie. Zároveň však tato óda poznamenala rychlý spád jeho dalších životních osudů. Je poslán ke kavkazskému pluku , a když ho po čase babiččina protekce vrátí do Petrohradu, kde je však jeho souboj vzat za záminku nového přeložení na Kavkaz, tentokrát u pluku stojící v přední linii boje proti místním domorodým povstalcům. Aniž je přesvědčen o spravedlivosti tohoto boje , vyznamenává se v něm velkou osobní statečností.
A pak ho bývalý spolužák z vojenské školy vyzve na souboj, snad pro nějaký posměšný Lermontovův epigram. Výsledek souboje? Zatímco Lermontov s úsměvem namíří svou zbraň vzhůru do vzduchu aniž by vůči soupeři cítil nějakou nenávist,jeho sok ho přesně mířenou ranou do srdce zabíjí. Na následky osudného souboje umírá geniálně nadaný básník, ale částečně i prozaik a dramatik v pouhých sedmadvaceti letech.
Luboš Hora-Kladno