Edgar Allan Poe /1809-1849/
E.A. Poe je nejznámějším představitelem romantismu v severoamerické literatuře. Našim čtenářům je znám především svými hrůzostrašnými takřka hororovými povídkami . Je však patrně největším představitelem severoamerické literatury vůbec.
V raném dětství mu předčasně zemřeli oba rodiče , neúspěšní herci, stal se předmětem dobročinnosti manželky zámožného obchodníka v Richmondu. Jeho pěstouni mu poskytli dobré vzdělání. , ale poté co se s nimi /ne bez vlastní viny/ rozešel, nedokončil universitní studia a nastoupil nejistou dráhu redaktora a literárního kritika. Byl sice výborným redaktorem i nadaným kritikem , ale často střídal své zaměstnavatele. Přispěla k tomu ovšem i jeho povahová nevyrovnanost. Téměř po celý život žil přes skvělé literární nadání ve finanční tísni.
Druhou matkou se mu stala jeho ovdovělá teta, s jejíž mladičkou dcerou se oženil.
Manželka však měla závažné zdravotní problémy /tuberkulóza a infarkt/ a proto si Poe brzy zvykl hledat útěchu v alkoholu. Tato nešťastná vášeň nakonec přivodila i jeho předčasnou smrt.
Z Poeovy básnické tvorby dosáhla světové proslulosti zejména báseň ,,Havran“. Poe udělal něco, co básníci dělají jen zřídkakdy: připojil k básni výklad , přímo technicky detailní popis svého tvůrčího postupu, jakým vzniká umělecké literární dílo. Ten byl v období romantismu chápán jako dar tvůrčí inspirace, něčeho rozumově neuchopitelného, téměř božského. Poeovo zdůraznění intelektuálního charakteru tvůrčího aktu , který podle něho spočívá v matematicky přesném propočtu a promyšlení postupu, jehož každý detail musí sloužit předem zamýšlenému účinku, bylo snad provokativně jednostranné , přispělo však k pochopení podstaty umělecké tvůrčí činnosti a mělo velký vliv na evropskou poezii druhé poloviny 19. století.
Podobně dal Poe nahlédnout i do svého postupu při tvorbě krátkých povídek. Vedle onoho přesného propočtu zdůrazňuje právě krátkost povídky: je to ideální literární útvar- čtenář hodinu, v souvislosti,bez přerušení, je po tu dobu v autorově moci a nemůže se z ní vymanit.
I Poeovo pojetí funkce povídky je značně jednostranné: povídka má podle něho působit jen svou uměleckou dokonalostí- vždyť z porovnání krásy prýští nejčistší požitek., je však v povaze estetického vzrušení , že netrvá dlouho-už proto je třeba dát přednost krátkým útvarům.
Poe se stal zejména mistrem povídky fantastické a děsivé. Začal je psát z velmi střízlivého důvodu: musel si psaním povídek vydělávat na život. Psal tedy to, po čem byla největší poptávka. Je jeho velkou zásluhou, že tento žánr psychologicky prohloubil a povznesl do umělecké roviny.
Poe psal s oblibou i povídky analytické, řešící přísně logickým postupem nějakou spletitou záhadu. To z něho udělalo tvůrce povídky detektivní.
Luboš Hora-Kladno