Adam Mickiewicz /1798-1855/
Největší polský básník se narodil tři roky po posledním dělení Polska v běloruském Zavosse v rodině advokáta a chudého venkovského šlechtice. Bylo mu 14 let, když jeho rodným krajem prošla Napoleonova armáda a zanechala zklamání o to větší,oč větší naděje byly s jejím příchodem spojovány.
Za studentských let ve Vilně se Mieckievicz stal členem tajného studentského spolku a svou ,,Odou na volnost“ dal výraz ryzímu zápalu mladých nadšenců.
V roce 1823 zostřily absolutistické vlády postup proti tajným organizacím. I ruský car Alexandr se přestal tvářit liberálně. Polské vlastenecké organizace začaly být tvrdě pronásledovány. Stejně tak spolek , ve kterém působil Mieczkievicz. Polský básník byl zatčen, uvězněn a vyslýchán. Nakonec mu byl udělen trest v podobě vypovězení do ruských částí carské říše. Do polské vlasti se pak až do konce života nikdy nemohl na delší dobu vrátit a tak celý svůj život nakonec prožil v zahraniční emigraci.
Jako mladý se zamiloval do Maryly Wereszczakové, která se ale vdala za bohatšího hraběte. Tato nešťastná láska se později projevila v autorově tvorbě.
V letech 1824-1829 pobýval v carském Rusku na různých místech v Petrohradu, Moskvě , na Krymu a v Oděse., kde se stýkal s ruskou kulturní elitou, mimo jiné i s A.S. Puškinem.
Po odchodu z Ruska cestoval po Evropě, pobýval ve Švýcarsku, Itálii a nakonec se usadil ve Francii. Od roku 1838 působil na katedře latinské literatury v Lausanne, později také jako profesor slovanských literatur v Paříži. Po dalším neúspěšném pokusu o sňatek se vrátil do polské vlasti, kde se oženil s krásnou Celine. Jeho osobní štěstí však netrvalo dlouho,když krásná manželka duševně onemocněla.
Adam Mieckiewicz zemřel v listopadu roku 1855 v Cařihradu na následky cholery. Jeho tělo bylo pohřbeno v Paříži,ale po třiceti letech bylo převezeno do polské vlasti.
Adam Mieckiewicz po celý život v emigraci vystupoval jako jeden z hlavních představitelů polského zahraničního odboje.
Luboš Hora-Kladno