Joseph von Eichendorff /1788-1857/
Jeden z mála romantických autorů, který se dožil vyššího věku je německý romantický básník a novelista Joseph von Eichendorff. Pocházel ze staré šlechtické rodiny,když se narodil na zámku v Lubovicích /v dnešním Polsku/. Prostředí zámku ,oživované četnými návštěvami, slavnostmi, vyjížďkami a hony a zase tiché kouzlo zámeckého parku a hlubokých lesů v okolí znamenalo pro Eichendorffa ráj jeho dětství.
Léta strávená v takovém prostředí zformovala navždy Eichendorffovu osobnost.
Zámožný původ mu neumožnil chápat měnící se sociální vztahy a vyrovnávat se s politickým a společenským pohybem doby. O to více mu však jeho dětství umožnilo hluboce vnímat přírodní krásy.
Eichendorff studoval na universitě v Halle a poté v Heidelberku. Právě pobyt ve druhém studijním působišti jeho velice blízký vztah k přírodě ještě více prohloubil.
V krásném městě nad Neckarem, kde vůně lesů vála z kopců osvěživě ulicemi a v noci kašny na tichých náměstích šuměly a v květném moři zahrad tloukli slavíci ….“
V Heidelberku se Eichendorf sblížil s představiteli německého romantismu.
Sen o hospodaření na rodových statcích se Eichendorffovi rozplynul, když v důsledku válečných událostí a otcových nešťastných spekulací bylo ztraceno veliké rodinné jmění. Další romantikův život probíhal už zcela neromanticky. Byl to život důstojného pruského státního úředníka a vzorného otce rodiny. Ale to byla jen jeho tvář občanská, pod kterou se jako pod nasazenou maskou skrývala tvář někdejšího lubovického parku.
A tento okouzlený chlapec psal v dospělosti přírodní a milostnou lyriku, která patří k vrcholům německé poezie a má své místo i v literatuře světové. Na zrodu této líbezné lyriky se vedle přírodních zážitků z lubovických let podílí i svět lidové písně .
Eichendorff ho do sebe vstřebal a jeho radost a idiličnost, stejně jako srdečné lidské vztahy splynuly s jeho vlastním cítěním a vlastním básnickým jazykem. Často bývá Eichendorff označován jako básník německého lesa. Má dar vcítit se do všech jeho podob a nálad. Utíká do něho před kramářským světem , kterému nerozumí a který ho znepokojuje. V lese je mu volno a les je jeho světem svobody a nevinnosti.
A ještě v jedné oblasti je Eichendorff – lyrik nepřekonatelný. Jsou to jeho písně potulných tovaryšů, studentů a kumštýřů , napojené radostí ze svobodného putování rozkvetlou přírodou. Závěrem lze napsat že především Eichendorffova přírodní lyrika patří k nejlepším lyrickým básním světového romantismu.
Luboš Hora-Kladno