Budování Tábora a vítězství nad první křížovou výpravou
Jan Žižka nepřivedl po vítězství u Sudoměře ve skutečnosti husitský houfec mužů, žen i dětí hned na Tábor, ale do sousedního Sezimova Ústí. Avšak ihned po příchodu, patrně pod vlivem Žižkovy autority bylo středisko příchozích i místních husitů přestěhováno na jiné, mnohem lépe chráněné místo, nacházející se nedaleko. Na strmém srázu ze tří stran obtékaném řekou Lužnicí začalo vznikat opevněné místo s biblickým názvem Tábor. Za datum jeho založení se oficiálně považuje 30. březen 1420.
Zde byl poprvé ve světových dějinách učiněn pokus o vytvoření beztřídní společnosti.
Ta ovšem na Táboře trvala jen velmi krátce, snad několik měsíců. Vytvoření takové společnosti se brzy ukázalo neuskutečnitelnou utopií. Nový Tábor musel být co nejrychleji hlavně opevněn. Bylo nutno nejen stavět, ale i vyrábět-zbraně, stejně jako ošacení a potraviny. Rovnostářství v konzumu spotřebních statků žádný z těchto problémů neřešilo. Husitský Tábor nemohl žít ze vzduchu. Zdánlivá rovnost se bortila pod tlakem nutnosti. I sebe-spravedlnější společnost potřebuje organizaci a ta zas disciplínu a podřízení jednoho druhému. Do čela nově vznikajícího Tábora byl sice zvolen Jan Žižka, ale nebyl sám. Stejnou moc měli další tři husitští hejtmané. Budování města začalo velmi rychle, ale bylo třeba se zbavit četných nepřátel, prozatím aspoň v nejbližším okolí Tábora. Nejlepší obranou se ukázal útok. A tak pouhý týden po založení města začaly husitské výpady do okolí. První byla na řadě nedaleká Mladá Vožice, kam se do města i na hrad stojící nad ním uchýlili poražení od Sudoměře. Žižkův nečekaně rychlý útok na Vožici byl mimořádně úspěšný. Padlo město i hrad a husité získali i poměrně značnou kořist. Brzy následovalo obsazení dalších nepřátelských míst v okolí. Jen namátkou-klášter v Milevsku, města Písek a Prachatice, hrad Rábí. To vše dokázal husitský Tábor během měsíce dubna 1420.
Pak dorazili poslové z Prahy se zprávou, že se k hlavnímu městu království blíží Zikmundova křižácká výprava a s prosbou o pomoc. Dříve než samotný Tábor vyslyšeli prosby husitští Orebité z východních Čech i některá česká města, ve kterých došlo k husitskému levicovému převratu jako Slaný, Louny, nebo Žatec. Samotní Táboři vyrazili Praze na pomoc až ve druhé polovině května. V jejich vojsku byli vedle mužů i ženy a děti. Akutní ohrožení zvenčí proměnilo Prahu v revoluční baštu, do které se soustředily husitské síly z celých Čech. Po celý květen i červen se před Prahou odehrávaly menší šarvátky mezi husity a křižáky. S rozhodujícím útokem na město však Zikmund otálel. Čekal na příchod dalších posil od západu. Teprve na samém konci června se křižákům podařilo uzavřít kolem Prahy pevný kruh obklíčení. Ten měl však na východní straně jednu trhlinu. Byl jí vrch Vítkov. Aby mohli křižáci obklíčení města dokončit, museli se zmocnit i Vítkova. Prozíravý Žižka však křižáky předešel a nechal vrchol Vítkova obsadit husitským vojskem, které si zde narychlo vybudovalo opevnění s příkopem a dřevěnými sruby. Křižácké vojsko v mnohonásobné přesile zaútočilo na vrchol Vítkova 14. července 1420. Jen hrstka statečných husitských mužů i žen, jimž vele samotný Žižka statečně odolávala ohromné přesile křižáků. Ti v úzkém prostoru vrcholu kopce vůbec nemohli uplatnit svou ohromnou početní převahu. Obránci srubů je ustavičně ostřelovali z kuší i palných zbraní, sráželi cepy a sudlicemi a vrhali na ně těžké balvany. V pravý čas vtrhl křižákům do boku oddíl Pražanů, kteří vnesli velký zmatek do stěsnané křižácké jízdy.
Jezdci padali po jejich náporu z boku po desítkách a stovkách ze strmých vítkovských strání. V křižáckém vojsku vypukl velký zmatek a obrnění jezdci se dali na bezhlavý útěk. Marně se Zikmund snažil zastavit prchající křižáky. Ještě stačil vyloupit královský poklad na Pražském hradě, nechal se narychlo korunovat českým králem, aniž ho drtivá většina Čechů za krále uznala a pak prchal z Čech i on. Pouze na pražské nedobytné pevnosti Vyšehradě zůstala posádka věrná Zikmundovi. Husité Vyšehrad v podstatě bez boje vyhladověli a když mu na pomoc přišlo nové Zikmundovo vojsko moravských pánů, bylo už pozdě. Vyšehrad jeho vyhladovělá posádka mezitím na samém konci října opustila. Zikmundova moravská posila byla 1. listopadu 1420 přímo pod opuštěnými vyšehradskými hradbami na hlavu poražena. Tím definitivně skončila první křížová výprava proti Čechům. Husité křižácké vojsko jednoznačně porazili.
Luboš Hora-Kladno