Žižka na počátku husitské revoluce a jeho první vojenské triumfy
Za oficiální počátek husitské revoluce se považuje 30. červenec roku 1419. Toho dne došlo k takzvané první pražské defenestraci, kdy vzbouření pražští radikálové vyházeli z oken Novoměstské radnice místní konšely a ti, pokud pád vůbec přežili, byli dole na ulici ubiti. Vzbouřený dav lidu sice před radnici vedl lidový kazatel Jan Želivský, ale ve chvíli útoku převzal velení patrně vojensky zkušený Jan Žižka.
Vzápětí se Prahou i mnoha jinými místy přežene mstivý příval lidové zloby. Hoří kláštery, berou za své městské nevěstince. Do pohybu se současně dává i venkovská chudina.
Ta se na podzim 1419 vevalí do Prahy a je nadšeně vítána pražskou městskou chudinou.
Strach z chudiny mají nejen katolíci, ale i vysoká kališnická šlechta. Její příslušník-nejvyšší purkrabí ,v době po smrti krále Václava IV/zemřel v srpnu 1419/ nejmocnější muž v zemi, kterým je Čeněk z Vartenberka, nechá vojensky obsadit Pražský hrad i Malou Stranu. Chudina na tyto bašty nepřátel revoluce zaútočí. Deset dní se bojuje o Prahu. Hrad odolá, ale prakticky celá Malá Strana lehne popelem. Žižka se těchto bojů patrně osobně nezúčastnil, protože velel v té době posádce na Vyšehradě.
V listopadu je uzavřeno dočasné příměří mezi radikály a jejich odpůrci. Velká část chudiny Prahu na zimu opouští. S ní odchází i Jan Žižka a to do Plzně, kde horlivě bouří proti pánům ultralevicový kazatel Václav Koranda. Houf mířící z Prahy do Plzně ovšem nevede Jan Žižka, ale levicový šlechtic Břeněk Švihovský z Rýzmberka. Do Plzně dorazí koncem listopadu. Situace v Plzni je ovšem mnohem komplikovanější než se zdála z Prahy. Na jedné straně sice vládne svými bouřlivými kázáními Václav Koranda, na druhé straně je však ve městě silná měšťanská protirevoluční opozice, která má navíc četné spojence vně města za plzeňskými hradbami. Na přelomu let 1419-1420 se proto rozhoří válka o Plzeň a to uvnitř i vně města. Jan Žižka uplatňuje v této válce své vojenské zkušenosti. Má na starost zásobování městských radikálů. Při jedné z výprav za nezbytným proviantem je u Nekměře/severozápadně od Plzně/ zaskočen mnohonásobnou přesilou nepřátel vedených vysokým šlechticem Bohuslavem ze Švamberka. Dojde k menší bitvě, spíše jen půtce../Její datum přesně neznáme, každopádně to muselo být v zimě 1419-1420/. Žižka v ní poprvé využije k obraně vozové hradby, složené z pouhých několika vozů. Přes mnohonásobnou početní převahu a mnohem dokonalejší výzbroj jsou nepřátelé radikálů poraženi. Série Žižkových triumfů je půtkou u Nekměře započata.
V prvních měsících roku 1420 se situace radikálů v Plzni stále zhoršuje. Jejich nepřátelé před městem dostávají výrazné posily. Zbývá jediné. Radikálové musí Plzeň opustit.
V polovině března proto uzavírají příměří i úmluvu o volném odchodu z města a vedeni Břenkem Švihovským i s Janem Žižkou Plzeň opouštějí. Míří k Sezimovu Ústí, které je snad největším střediskem radikálů v celých Čechách. Ještě než tam dorazí musí podstoupit další bitvu. Nic nedbaje na úmluvu o volném odchodu se radikálům pověsí na paty mnohem početnější nepřátelé. Je mezi nimi i Bohuslav ze Švamberka, nedávno poražený u Nekměře. Radikálové se přesile nepřátel postaví 25. března 1420 u jihočeské vsi Sudoměře, když rozmístí svou vozovou hradbu na úzké hrázi mezi dvěma rybníky. V jejich čele je sice oficiálně stále Břeněk Švihovský/ten ale v samotné bitvě padne/, ale ve chvílích srážky patrně převzal velení už samotný Jan Žižka. Pak velká přesila obrněných jezdců zaútočí na hrstku chatrně odděných i ozbrojených radikálů. Samotná bitva je kupodivu krátká. Obrnění jezdci díky Žižkou geniálně vybraném místu obrany vůbec nemohli využít své početní převahy. Po krátkém boji byl jejich útok odražen a jezdci se dali na útěk. Jejich část se dala zlákat k útoku přes rozbahněné dno vypuštěného rybníka.
Tam se svým těžkým brněním zapadli do bahna a lehce oblečenými a pohyblivými husity byli z velké části pobiti. Jan Žižka tak dosáhl svého vlastně už druhého vítězství s tím rozdílem, že to zde u Sudoměře je mnohem známější než to první u Nekměře před zhruba čtvrt rokem. Radikálové po tomto vítězství šťastně dorazili ke svému cíli Sezimovu Ústí, kde se spojili s místní početnou husitskou chudinou. Jako vrchní velitel je sem nepřivedl už Břeněk Švihovský, který u Sudoměře padl, ale Jan Žižka.
Luboš Hora-Kladno