Žižka v drobné domácí válce v 90. letech 14. století a v prvních desetiletí století následujícího
- léta 14.století a počátek století nového. V Čechách probíhá drobná domácí válka. Na jedné straně král Václav IV., na druhé vysoká česká šlechta, především mocní Rožmberkové. Šlechta se odhodlala k doposud nevídanému činu. Neunesla přes srdce, že král jí příliš nepřeje a dává přednost nižší šlechtě, takzvaným svým ,,milcům“ a odvážila se krále zajmout. Stalo se tak v Králově Dvoře u Berouna. Václava pak věznila na svých hradech a vláčela ho z jednoho na druhý, aby tak mátla své pronásledovatele. Nikdo nevěděl, na kterém hradě já král právě vězněn. Ke cti Jana Žižky slouží fakt, že zůstal králi věrný. Snad dokonce působil v roli jakéhosi vyzvědače se snahou zjistit, kde je právě král vězněn. Snad byl díky němu Václav i nakonec osvobozen. Jisté je že, se později stal královým oblíbencem a král ho ochránil i před zlobou Rožmberků, když pro něho zařídil takzvaný amnestijní list. To co se podařilo Janu Žižkovi a patrně i jeho bratru Jaroslavovi, se nepodařilo ostatním členům někdejší lapkovské tlupy. Všichni, včetně Matěje vůdce byli pochytáni a popraveni . Žižka vyvázl se zdravou kůží. Pamětní amnestijní list mu král vystavil snad roku 1409. Rožmberkové díky němu na Žižku nemohli.
Po vydání amnestijního listu se Žižkův osud náhle napřimuje. Psanec a lapka získává znovu čest a dokonce může vstoupit do služeb přímo u královského dvora. Na službu u krále Václava IV. si však ještě chvíli počká. Zatím přijímá nabídku mimořádně schopného válečníka – moravského šlechtice Jana Sokola z Lamberka, se kterým se patrně znal už dříve v dobách svého lapkovství. Tou nabídkou je účast tažení českého a moravského oddílu pod Sokolovým vedením při tažení do sousedního Polska. Hlavním smyslem tohoto tažení je pomoc Polákům proti Řádu německých rytířů.
Je jaro roku 1410. Žižka v oddílu snad několika tisícovek Čechů a Moravanů překračuje polské hranice. V Polsku v tom roce dojde k ,,bitvě století“, ve které Poláci se svými spojenci/Čechy, Moravany, Litevci, Rusíny i některými dalšími národnostmi/ na hlavu porážejí Německé rytíře, kteří toužili na jejich území vytvořit svůj vlastní řádový stát.
K rozhodující bitvě dojde u Grunwaldu zhruba v polovině roku 1410.
Zasáhl do této bitvy i Jan Žižka osobně? O jeho účasti svědčí sice Poláci,/konkrétně jejich kronikář Dlugosz/ kteří Žižku dokonce přímo zpodobnili na jednom ze svých nejslavnějších obrazů zobrazující tuto bitvu. V Čechách však žádný přímý důkaz o Žižkově účasti u Grunwaldu nemáme. Polského tažení se však Žižka nepochybně zúčastnil a patrně byl v oddíle, který úspěšně bránil polský hrad Radzyni.
Kdy a jak se Žižka z Polska vrátil do Čech opět přesně nevíme. V každém případě máme zprávy o tom, že nejpozději v roce 1412 se s definitivní platností usadil v Praze.
Teprve nyní přijal službu u královského dvora, která mu byla nabízena už dříve. Dle dobových záznamů zastával funkci královského ,,vrátníka“ v králově rezidenci přímo ve městě v místech dnešního Obecního domu, kde král Václav IV. sídlil častěji i raději než na samotném Hradě. Funkce vrátníka znamenala snad jakéhosi velitele královy osobní stráže. Byla patrně výnosná, protože po třech letech této služby si Žižka mohl koupit honosný pražský dům. Z Žižkova pražského pobytu těsně před vypuknutím husitské revoluce je zcela zřejmé, že se seznámil s učením mistra Jana Husa a hluboce s ním sympatizoval. Nebude to trvat dlouho a Husův odkaz bude hájit se zbraní v ruce proti všem jeho odpůrcům.
Luboš Hora-Kladno