Jak se žilo na středověkém hradě
V seriálu jsme se seznámili s vývojem českých středověkých hradů od dob jejich vzniku zhruba na začátku 13. století až do konce jejich stavby, což je přibližně konec 15. století. Hrady se tedy v Čechách stavěly téměř po celých tři sta let. Svůj seriál bych chtěl doplnit ještě o dvě části. Jednak o to, jak se vůbec na středověkém hradě žilo a pak o obranu hradu v době jeho obléhání.
Po celé 13. a 14. století dával majitel hradu přednost jeho bezpečnosti a obranyschopnosti před pohodlným bydlením. Teprve u některých staveb na přelomu 14. a 15. století je upřednostňováno pohodlí a komfort obyvatel před obranyschopností.
Typickými příklady takových hradních objektů jsou například Točník, nebo Krakovec. U nich už je zcela patrný přechod k jiným mladším objektům-zámkům.
Hlavní obytnou částí hradu byl hradní palác se svou ústřední místností velkým sálem.
Palác se sálem se nacházel vždy v patře. Velký sál obvykle býval doplněný několika vedlejšími komorami, které sloužily většinou jako ložnice. Přízemí pod palácem mělo z obranných důvodů jen malá a úzká okna, vedoucí do nádvoří hradu.
Součástí obytných prostor byla i hradní kaple, umístěná většinou ve vyšším patře, protože její velká okna nesměla narušovat obranyschopnost hradu. Velkou samostatnou kapli měly většinou jen královské hrady, největší hrady šlechtické a z pochopitelných důvodů i objekty patřící církvi. Naopak mnoho malých hradů kapli zcela postrádalo.
V hradním paláci bydlel majitel hradu a lidé z jeho nejbližšího okolí. Příbytky ostatních obyvatel byly mnohem skromnější.
Silné kamenné stěny hradních staveb vydávaly nejen nepříjemnou vlhkost, ale i chlad.
V místnostech především paláce bylo tedy třeba topit. Zpočátku se topilo především v krbech v rohu místnosti, ale to často nestačilo. Proto se v méně důležitých a prostornějších místnostech používalo i obyčejných ohnišť a pícek. Teprve na začátku 14. století se začínají používat i kachlová kamna. Kromě krbů a pozdějších kamen používali obyvatelé paláce pro přitápění i přenosné železné koše, ve kterých se topilo dřevěným uhlím.
Pro život hradu byla nejdůležitější voda a to zejména v době obléhání. Nejobvyklejším řešením zásobování vodou bylo vybudování studny. Protože hrady stávaly často na vysokých navíc skalnatých kopcích bylo zřízení studny často velkým problémem. Proto u některých hradů studna chyběla a nahrazovala ji tzv. cisterna. Jednalo se o nádrž, která neměla vlastní vodní zdroj a pouze shromažďovala napršenou dešťovou vodu. Některé hrady se mohly chlubit i primitivním vodovodem z dřevěných rour spojovaných železnými skružemi. Vodovod ovšem při obléhání mohl být útočníky poměrně snadno přerušen.
Neodmyslitelnou součástí každodenního života je samozřejmě i záchod. Ten na hradech představoval tzv. prevét. Byl to vlastně drobný arkýř, uvnitř opatřený kamennou sedačkou s kruhovým otvorem. Na některých hradech se prevét dochoval dodnes./např. Přimda, Točník, či Lipnice/.
Důležitou částí hradu byla hradní kuchyně. Vařilo se na otevřeném ohni, k pečení/převážně chleba/ sloužily velké pece.
Na hradě bylo samozřejmě třeba i svítit. Z obranných důvodů byla okna v místnostech jen malá a z těchto důvodů byl světla nedostatek. Svítilo se převážně loučemi a kahánky. Svíčky byly v té době velmi drahé a proto se používali prakticky jen v hradní kapli.
Nedílnou součástí života na středověkém hradě byl jeho hospodářský provoz. V tom byl ale velký rozdíl mezi hrady královskými a šlechtickými. U královských hradů se provoz omezoval pouze na objekty nutné k jejich vlastní existenci. Byly to především stáje, sýpky, nebo seníky. Ty tvořily obvykle součást zástavby prvních nádvoří. Královské hrady byly prostředím výlučně spotřebitelským. Byly do nich dováženy již vesměs hotové výrobky a zemědělské produkty.
Naproti tomu šlechtické hrady byly většinou nejen správními, ale i hospodářskými středisky panství. Proto u šlechtických hradů vznikají často takzvaná předhradí. Kromě clévů , stájí, sýpek, nebo seníků se zde nacházely i další objekty, které nesloužily jen samotnému hradu, ale i celému okolí. Byly to například pivovary, cihelny, mlýny, často dokonce i krčmy. Opevnění takového předhradí souviselo i s opevněním samotného hradu a tvořilo jakousi první linii opevnění celého komplexu-hrad-předhradí.
Luboš Hora-Kladno