Carský rod Romanovců vládl v Rusku po více než tři století. Prostí mužici, jak se v Rusku říkalo poddaným k Romanovcům shlíželi se zbožnou úctou a celá staletí věřili, že je Bůh předurčil k vládnutí.
Romanovci nebyli rozhodně žádní svatoušci a své poddané těžce vykořisťovali a jakoukoli nespokojenost s jejich vládou tvrdě trestali. Carské Rusko patřilo přitom k nejzaostalejším státům Evropy a mohlo udivovat jen svou ohromnou rozlohou.
Žádným lidumilem v beránčím rouše nebyl ani poslední car z rodu Romanovců na ruském trůnu Mikuláš II. Když ho v zimě roku 1905 přišli jeho poddaní pokojně prosit o zlepšení jejich neutěšených životních poměrů, nechal do nich bezostyšně střílet. Zahynuli v té tzv.Krvavé neděli stovky bezbranných lidí včetně žen a dětí.
O necelé desetiletí později poslal prakticky absolutisticky vládnoucí car miliony ruských lidí do kruté vřavy I. světové války. Ta se však stala nejen pro Rusko ale i pro vládnoucí rod Romanovců katastrofou. Padly miliony ruských vojáků, aby položili životy nejen za svého ,,otce“ cara Mikuláše ale i za dobyvačné cíle západních velmocí.
Nespokojenost především prostých lidí v Rusku během války vzrůstala a vyvrcholila v únoru 1917, kdy došlo k první fázi revoluce.
Mikuláš II. se za této situace spěšně vrátil z bojiště, kde byl vrchním ale nijak zvlášť schopným velitelem celé ruské armády. V tehdejším hlavním městě Petrohradu dostal ultimátum, aby abdikoval. Mikuláš se podřídil a zřekl se carské vlády nad Ruskem.
Nová tzv. Prozatímní vláda Alexandra Kerenského okamžitě uvalila na celou carskou rodinu domácí vězení. Dala ji převézt do Carského Sela -skupiny elegantních paláců a luxusních vil v blízkosti Petrohradu.
Carskou rodinu tvořili kromě abdikujícího Mikuláše a jeho ženy carevny Alexandry ještě syn Alexej a jeho čtyři starší sestry ve věku 16-20 let , ,,velkokněžny“ Olga, Taťána, Marie a Anastázie.
V Carském Selu prožila rodina několik měsíců aniž by nějak vyloženě strádala obklopena přepychem.
Zhruba po půlroce poklidného života v Carském Sele byla v srpnu 1917 celá rodina se čyřiceti!! služebníky převezena zvláštním vlakem do vzdáleného Tobolska.
Za dalšího čtvrt roku vypukla v listopadu v Rusku bolševická revoluce. Ochránce carské rodiny předseda Prozatímní vlády Kerenskij z Ruska uprchl.
Tobolsk a okolí se brzy dostaly do moci bolševiků, ale v Rusku se rozpoutala občanská válka, ve které na samém počátku vítězili odpůrci bolševiků bělogvardějci .
Když v dubnu 1918 postupovala armáda bílých na Tobolsk nařídil vůdce bolševiků Lenin převést celou rodinu do vzdálenějšího Jekatěrinburgu. Zde ji však již žádný přepych nečekal. Bělogvardějská armáda za podpory zahraničních interventů v té době ještě vítězila a blížila se i k Jekatěrinburgu. Bolševici za žádnou cenu nechtěli připustit záchranu carské rodiny a proto ji nechali v červenci celou popravit zastřelením .
Těla naházeli na korbu nákladního auta a odvedli do opuštěného dolu za městem . Tam je rozsekali na kusy , polili kyselinou a vhodili do důlní šachty.
Takový konec carské rodiny se dlouhá léta oficiálně uváděl. Po letech se však objevily i některé protikladné verze o konci carské rodiny. Car Mikuláš prý smrti neunikl, ale členové jeho rodiny prý byli vyměněni na západ za prominentní bolševiky,kteří tam byli vězněni. Patrně se však jednalo jen o nepotvrzenou fámu.
Luboš Hora-Kladno