Očkování je vlastně aktivní imunizace, která pomocí infikování oslabeným virem vyvolává umělou imunitu. Proočkováním celé populace je možné eradikovat /zcela potlačit/ mnohá onemocnění.
Očkovací vakcina obsahuje nepatrný vzorek bakterií, virů nebo chemické látky. Jakmile se injekčním způsobem dostane do těla , organizmus ihned začne produkovat protilátky. Ty se pak trvale uchovávají v krvi, jako by očkovaný nemoc prodělal.
Existují tři typy vakcín : oslabené infekční agens, které bylo chemicky inaktivováno, suspenze mrtvého infekčního agens a inaktivovaný toxin od infekci vyvolávajícího organizmu, ale oslabený tak, aby nevyvolal onemocnění. Výběr správné vakcíny závisí na druhu onemocnění.
Ve většině zemích s vysokou úrovní zdravotní péče jso očkováni již děti v prvních letech života. V takových případech se předejde, nebo alespoň silně utlumí v minulosti velmi nebezpečným až smrtelným nemocem. Patří mezi ně například záškrt, černý kašel, tetanus, spalničky, příušnice ,zarděnky, nebo tuberkulóza.
Jestliže se objeví kontraindikace , je možné očkovat i proti jednomu onemocnění.
S očkováním mám vlastní zkušenosti. Ve vzdálenější minulosti jsem byl zaměstnán mimo jiné jako sanitář na interním oddělení. Tehdy jsem měl být před nástupem do zaměstnání očkován proti hepatitidě /žloutence/. Očkován jsem však nebyl a snad právě proto jsem také hepatitidou v době mého sanitářského působení onemocněl. Naopak , v nedávné minulosti ,když v naší zemi řádil koronavir, absolvoval jsem dobrovolně dvě očkování a třebaže větší množství mých příbuzných i známých si tímto onemocněním prošlo a dva známí na něj dokonce zemřeli, mě samotného koronavirové onemocnění minulo. Nechápu proto, proč se někteří lidé očkování proti koronaviru až zarputile bránili. Já jsem byl naopak jeho zarytým příznivcem.
Luboš Hora-Kladno