Jako kluk jsem nejen nadšeně hltal, ale i sbíral romány Julea Vernea. Nasbíral jsem jich něco přes třicet svazků./Jules Verne napsal románů přes osmdesát./ Romány jsem pak v dospívajícím věku prodal do antikvariátu a později toho litoval. Dnes Verneovy knihy sice už nesbírám, ale když na nějakou narazím třeba v nádražní knihovničce, nebo hodně levně i v antikvariátu, hned po ní skočím. Tímto způsobem jsem jich sehnal zase něco málo přes třicet.
Řada Verneových románů byla i zfilmována a to dokonce i českými filmaři. Od těch jsem viděl jako filmy například romány ,,Dvacet tisíc mil pod mořem“ s hercem Jiřím Adamírou v hlavní roli, ,,Ocelové město“ s Jaromírem Hanzlíkem, nebo román
,,Na kometě“. Kdysi mezi mé nejoblíbenější romány Julea Vernea patřily ty méně známé, jako například ,,Tajemství Viléma Soritze“, nebo ,,Tajemný hrad v Karpatech“. I ty byli zfilmovány českými režiséry. Zatímco ten první, třebaže měl obtížnější filmové triky se podařil, ten druhý, tedy ,,Tajemný hrad v Karpatech“ se režisérovi nepovedl ani trochu.
Stejnojmenný román má na čtenáře zapůsobit téměř jako strašidelný horor spojený s vynálezy, které ještě v době tohoto příběhu nebyly lidem známé /především využití elektřiny/. Český režisér však své zpracování téměř hororového příběhu zpracoval po svém a udělal z něj nepovedenou komickou frašku. Kdo román ,,Tajemný hrad v Karpatech“ nečetl jako knihu, ten se možná při některých scénách ve filmu smál.
Mě, který román kdysi četl bylo spíše trapně. Původně napínavý román s téměř hororovými prvky přepracovat do komediální frašky považuji osobně za zneuctění velkého autora. Vždyť Jules Verne se svými fantastickými romány, třebas určenými spíše mládeži nesmrtelně zapsal do dějin, nejen francouzské, ale klidně se dá napsat i světové literatury. Sám vlastním dvoudílné rozsáhlé dílo ,,Dějiny francouzské literatury“ a tam je Verneovy věnována celá jedna kapitola. Tento spisovatel tam stojí po boku takových velikánů klasické literatury, jakými byli třeba Moliére, Viktor Hugo,Stendhall, Honoré de Balzac, Gustave Flaubert, nebo Émile Zola. Přepracovat román tak ,aby na čtenáře působil zcela opačně, než měl v úmyslu původní autor považuji osobně za nesprávné, nepovedené až ubohé.
Luboš Hora-Kladno