Chtěl bych v tomto svém článku porovnat dva filmy se shodným názvem ,,Jan Žižka“. První natočil někdy
v padesátých letech známý režisér historických filmů Otakar Vávra. Druhý, natočený v nedávné minulosti pak mě zcela neznámý režisér jehož jméno ani neuvádim, protože se jedná o člověka, který se v české historii jen málo vyzná.
Pravda i Vávrův film má některé nedostatky , především v tom, že dle Otakara Vávry odešel v roce 1419 Žižka se svými bojovníky z Prahy přímo na Tábor. Tábor , jak ho známe – jako hlavní středisko husitského revolučního hnutí však na podzim roku 1419 v době Žižkova odchodu z Prahy ještě neexistoval. Toto opevněné město husitů se začalo stavět až na přelomu března a dubna následujícího roku 1420. Žižka tedy neodešel z Prahy na Tábor, ale do města Plzně, kde bouřil ultraradikální husitský kazatel Václav Koranda. Tuto chybu bych Otakaru Vávrovi ještě odpustil.
V žádném případě však nelze odpustit řadu až neuvěřitelných historických chyb , které se objevily ve druhém nedávno natočeném stejnojmenném filmu. Fascinovaly mě dvě až neuvěřitelné historické přehmaty hned v ůvodu tohoto filmu. Žižku v něm vidíme jak bojuje v Itálii, kde patrně nikdy ve skutečnosti nebyl. Pokud překročil hranice českého státu , historicky je doloženo pouze Polsko, ovšem až o nějakých téměř dvacet let později.
Pravda ten nový film nejmenovaného režiséra pojednává o jiném období Žižkova života o jeho lapkovském mládí někdy v 90. letech 14. století. Vávra ve svých filmech ,,Jan Žižka” a ,,Proti všem” zachycuje Žižku naopak na sklonku života,/na začátku husitské revoluce/ který je i jeho vojevůdcovským vrcholem. Dalším faktem , který nemohu režisérovi nového filmu odpustit je ten, že dospělý muž Jan Žižka v něm vystupuje jako zcela vidoucí na obě oči a teprve v průběhu filmu své první oko ztrácí. Dle výzkumu předních antropologů musel Žižka přijít o své první oko již v dětství na rodné trocnovské tvrzi a když provozoval svou lapkovskou kariéru , byl už evidentně jednooký.
Historická fakta o Žižkově životě v 90. letech 14. století jsou sice dost skoupá a scénárista i režisér filmu mají tak trochu právo si přimýšlet, ale o něčem přece jen hodnověrné zprávy máme. Ty jsou sice v novém zpracování filmu jakž takž naznačeny , často však nedostatečně.
Fascinoval mě i fakt, že už v 90. letech 14. století tedy téměř 30 let před samotnou husitskou revolucí zní
v novém zpracování známý husitský chorál ,,Ktož jsú Boží bojovníci“. V té době přece ještě nemohl být známý.
Nový film nejmenovaného režiséra je z hlediska hodnověrné historie brakem. Efektně vyhlížející bitevní střety jsou sice plné prolité krve a některé záběry až odpuzující, přesto však značně přehnané. Věřit tomu ,že Žižka dokázal zcela sám pobít snad dvacet po zuby ozbrojených nepřátel může snad jen dítě předškolního věku.
Pokud mám oba filmy se stejným názvem ,,Jan Žižka” srovnat má i přes drobné nedostatky ten od Otakara Vávry po hodnověrné historické stránce jasně navrch.
Luboš Hora-Kladno