Stalo se to na podzim roku 1350. Český král Karel IV., nazývaný jako ,,Otec vlasti“těžce onemocněl. Čtyřiatřicetiletému muži, předtím vždy čilému, statnému a milujícího turnajová klání hrozila dokonce dočasně i smrt. Zcela ochrnul, nevládl rukama ani nohama. Bezvládnost jeho těla byla provázena jakousi další vážnou vnitřní chorobou. Čtyři měsíce byl Karel upoután na lůžko. A teprve po deseti měsících se mu vrátila pohyblivost údů. Jenže dřívější Karlova pohyblivost byla najednou pryč. Karlova záda se prohnula do oblouku , hlava zůstala trvale nakloněna trochu vpřed a trochu doleva. Pokud se chtěl král otočit, musel si pomáhat trupem , když šíje byla téměř strnulá.
O příčinách Karlova onemocnění se ve staré literatuře můžeme dočíst celou řadu zpráv. Ty si ovšem často navzájem protiřečí. Některé zprávy hovoří o tom, že se někdo pokusil Karla IV. otrávit. Údajnými traviči krále měli být buď jeho mladší bratr Jindřich, případně jeho komorníci a uvádí se dokonce i králova druhá manželka Anna Falcká , která prý chtěla získat Karlovo srdce a proto mu špatně namíchala nějaký lektvar lásky.
Ověřit proč a čím Karel vlastně onemocněl zůstalo tajemstvím až do druhé poloviny dvacátého století, kdy přední čeští antropologové zkoumali jeho ostatky. Nejprve jeden z nich Ivan Lesný přišel s hypotézou, že krále postihl zánět kořenů míšních nervů.
Mnohem pravděpodobnější je další výzkum známého antropologa Emanuela Vlčka, který dospěl k názoru, že Karel onoho roku 1350 prodělal úraz hrudní a krční páteře například pádem z koně. Levá strana horních obratlů je totiž u králových ostatků změněna, vlastně zkrácena, přičemž blízké svaly a vazy vlivem krevních výronů zkostnatěly. Úraz mohl být provázen otřesem míchy a poruchou v krevním zásobení této krajiny.
Páteř tedy byla deformována , což se pak trvale promítlo do Karlova asymetrického držení těla a hlavy.
Luboš Hora-Kladno