11.část
Drama ,,Na dně"
Jak již jsem výše uvedl tímto dramatem napsaným v roce 1902 končí Gorkého
,,bosácké" období a autor v něm již přichází v postavě stařečka Luky s kritikou
bosáků. Drama inscenuje bosácký brloh a otřesně ukazuje hlubokou krizi lidské
společnost i protest proti zotročení a zbídačení člověka a proti lži. V tomto dramatu
vystupují dvě protikladné postavy-stařeček Luka a proti němu Satin. Luka utěšuje
zbídačené lidi ze dna společnosti a propaguje pokorné snášení všeho zlého
bez násilného vystoupení proti zlu. Satin naopak burcuje tyto lidi k boji
za jejich lepší život, za lepší život celé společnosti. Člověk je podle Satina
schopen lepší život vybojovat. V tomto dramatu ústy Satina zazněla poprvé
známá věta ,,Člověk to zní hrdě."
/Toto drama my svými dvěma postavami hodně připomíná Čechovovu povídku
,,Pavilon č. 6", o které jsem mmj. psal ve své minulé práci. Stařeček Luka
je svým útrpným snášením zla hodně podoben Čechovovu doktorovi Raginovi,
Satin naopak pacientu Gromovovi./
Však také Gorkij z A.P. Čechova do jisté míry vychází a stejně tak do jisté míry
je Čechov Gorkého předchůdcem.
Drama ,,Nepřátelé"
Gorkého hra z roku 1906 je reakcí na nedávnou porážku revoluce z roku 1905.
Přes porážku dělnického hnutí v revoluci vyznívá tato hra optimisticky.
Autor v ní představuje svůj názor, že porážka je pouze dočasná.
Na závodě, kde hrozí vypuknutí stávky, postupují podnikatelé tvrdým způsobem
proti dělníkům, ve kterých vidí své nepřátele. Dívají se na ně jako na barbary,
kteří přicházejí, aby rozdupali plody tisícileté lidské práce. Ve hře je konflikt
mezi názory a činy reakce na jedné a mezi dělnickou solidaritou na druhé straně.
Zajímavá je řeč ženy-manželky jednoho ze společníků-majitelů velkého závodu,
která si uvědomí již brzkou skutečnost se slovy:,,My se opíráme o četníky,
o vojáky, a oni-o sebe... a jsou silnější než my. Proto jednou zvítězí".
A znovu se ve hře ozývá motiv viny a trestu, ale také již ospravedlnění revolučního
násilí. Na adresu těch, kteří krutě likvidovali revoluční povstání v roce 1905
říká uvědomělý dělník Levšin: ,,Neuhasíte nás žádnými hrozbami, neuhasíte!"
S přepracovaným textem z roku 1935 měla tato hra v době fašistického nástupu
ve světě nový aktuální účinek.
