Vůbec nejstarším českým mincím se říkalo DENÁRY. Ty se začaly razit za vlády knížete Boleslava I. někdy po roce 950. Někteří historici přitom tvrdí , že denáry nechal razit už ,,patron“ české země kníže svatý Václav./zavražděn roku 935/. Toto tvrzení se však nepodařilo dokázat.
Denáry se platilo po několik století až do roku 1300, kdy král Václav II. Započal s ražbou evropsky věhlasných pražských grošů.
Denáry jako vůbec první české mince měly v průměru 2 centimetry a z jedné libry stříbra , což je 408 gramu kovu se jich razilo 240. Brzy to však bylo víc a víc. Kvalita peněz byla totiž záměrně znehodnocována. Vyrobit z menšího množství stříbra víc peněz, to byla prastará primitivní finanční spekulace, zprvu provozovaná panovníky, kteří měli na mincování tzv. Regál což znamená výsostné právo. A vzápětí tento trik začali napodobovat i ti, kdož knížecí monopol narušovali. Nesmíme si představovat, že peníze jako obecný ekvivalent zboží ihned ovládly trh. Nikoli, typická raně středověká uzavřenost lidských kolektivů a jejich snaha po naprosté soběstačnosti bránily rozvoji obchodu. Lidé žili v malých vesničkách vzdálených daleko od sebe a tato drobná izolovaná společenství si vystačila sama.
Trhy fungovaly jen u hradebních zdí několika nejýznamnějších sídel/například v Praze/. I tam však dlouho převládal takzvaný směnný obchod, čili výměna zboží za jiné zboží. Klasické peníze nebyly dlouho zapotřebí , tím spíš když jejich funkci plnily i hedvábné šátky. Za stříbrné mince prodávali zpočátku své zboží především cizinci /Turci, Židé, Arabové,Němci/. Jejich ozbrojené karavany přivážely luxusní zboží jako například drahé látky, koření, masti, vonavky,šperky , barviva, zbraně mořské ryby. Luxusním zbožím byla zpočátku i pouhá sůl. Nakupovat takové zboží mohli jen příslušníci bohatých vrstev, A proto první české mince-denáry zprvu zdaleka nesloužily všem, ale jen vyvoleným. Pokud nějaké denáry získal chudák, honem svůj poklad vložil do hrnce a zakopal.
Luboš Hora – Kladno