První zprávy o slovanských obyvatelích na území současné České republiky pocházejí od německých kronikářů. Ta úplně nejstarší je od franského kronikáře Fredegara a váže se k takzvané Sámově říši. Jde především o rok 631 kdy Slované snad pod Sámovým vedením porazili nájezd Franků ze západu v bitvě u Vogastisburgu. /Mimochodem dodnes se nepodařilo zjistit, kde přesně se toto slovanské hradiště nacházelo./ I druhá historicky doložená zpráva o teprve vznikajícím českém státu je z Německa. Tentokrát se jedná o saského mnicha Widukinda. Ten k roku 929 udává velmi stručnou zprávu, že tohoto letopočtu se český kníže svatý Václav poddal německému králi Jindřichu Ptáčníkovi a zavázal se mu odvádět každoroční poplatek 120 bílých volů, speciálně vyšlechtěných k tažení a navíc 500 hřiven stříbra/hřivna byla tehdejší váhovou jednotkou a převedena na dnešní znamenala přibližně čtvrt kilogramu/. Widukindem zmíněný letopočet 929 se ještě relativně nedávno udával jako datum Václavova zavraždění. Protože je však dokázáno, že kníže svatý Václav výše uvedený poplatek několikrát zaplatil, přešlo se na jiné datum jeho vraždy a sice nejčastěji letopočet 935, přičemž den 28. září, ve kterém mělo k zavraždění dojít není stoprocentně spolehlivý.
Skutečně prvním a nejstarším kronikářem už českého původu byl až na přelomu 11. a 12. století Kosmas. Přesně známe letopočty jeho života. Jde o léta 1045-1125, z čehož lze poznat, že v době, kdy byla průměrná délka života člověka kolem 30 let se Kosmas dožil skutečně požehnaného věku-osmdesáti let. Navíc musel osobně zažít i korunovaci prvního/byt jen doživotního/ českého krále Vratislava, ke které došlo v roce 1085.
Kdo ale vůbec byl Kosmas. V každém případě velmi významný muž-kronikář, bez kterého bychom o nejstarších českých dějinách nevěděli téměř nic. Je naším prvním historikem i literátem vůbec, u kterého známe nejen dílo, ale i jméno. Položil práh našemu dějepisectví, protože prvně a s úmyslem zachovat zprávu potomkům zachytil minulost Čechů od bájných dob až po svou vlastní současnost. Jeho dílo s názvem ,,Kronika česká“ bylo ovšem napsáno v latině. Končí prakticky současně s autorovou smrtí tedy rokem 1125. Kosmas při jeho psaní použil tří zdrojů. Prvním bylo bájné vyprávění starců-jedná se o pověsti, které na konci 19. století zpracoval Alois Jirásek ve svých ,,Starých pověstech českých“. Sám Kosmas se k těmto pověstem stavěl dost kriticky a čtenáře sám upozornil, že mohou sice být založeny na historických podkladech, ale nelze je nijak hodnověrně doložit. Druhým zdrojem byly zprávy očitých svědků historických událostí. Ty už jsou historicky podstatně hodnověrnější, ale nejcennější zdroj jeho ,,Kroniky české“ je ten třetí, tedy události, které Kosmas sám prožil. A vzhledem k tomu, že se dožil osmdesáti let věku, nebylo jich zrovna málo.
Vždyť zažil hned osm přemyslovských vládců od českého Achilla-Břetislava I., mimo jiné přes již zmíněného prvního českého krále Vratislava až po schopného knížete Soběslava I. .
Kosmas sám pocházel z blíže neznámé, jistě však ,,lepší“ české rodiny. Působil na církevní škole při biskupství v Praze, kde se stal i kanovníkem. Ve svých přibližně třiceti letech odešel studovat do ciziny , když dlouho pobýval zejména v dnes belgickém městě Lutychu. Vyššího kněžského vysvěcení dosáhl až v pokročilejším věku/po padesátce/ . Z jeho života je zajímavé, že často býval průvodcem biskupů, takže měl možnost hodně cestovat a poznávat cizí kraje. Na sklonku života převzal Kosmas úřad děkana-tj. hospodářsko-organizačního správce kapituly.
Jako většina tehdejších kněží byl Kosmas ženat a s manželkou -paní Božetěchou měl syna Jindřicha. I když po sobě zanechal velmi cenné dílo, o jeho vlastním osobním životě toho zase tolik nevíme.
Luboš Hora-Kladno